© Milan Caha 04/2013
Velké Meziříčí (německy Groß Meseritsch) je město s dlouhou a dramatickou historií. První věrohodná písemná zmínka o městě je z roku 1281, kdy se uvádí Znata z Meziříčí. Turistům nabízí velké množství památek – je zde zámek, několik kostelů, relativně dobře zachovalá židovská čtvrť se dvěma dobře dochovanými synagogami. Město nabízí dvě muzea ale i příležitostí k dalšímu kulturnímu vyžití nebo ke sportování. Dopravně je výborně dostupné jak veřejnou dopravou (město obsluhuje řada autobusových linek, prochází jím železniční trať, ve městě funguje MHD) ale i individuální dopravou (leží na dálnici D1, silnice II. třídy město spojují například s Třebíčí, Křižanovem, Velkou Bíteší). Městem prochází červeně a modře značená turistická trasa, několik cyklistických tras a několik naučných stezek. Boží muka stojí u silnice v místní části Karlov, ve východní části města.
Boží muka tvoří přibližně krychlový sokl zdobený diamantováním, s římsou a základní deskou vlastního sloupu s rytým letopočtem 1705 a iniciálami L.R.W. Sloup je válcový, mírně soudkovitý. ...Dřík je zakončen výraznou čtyřbokou hlavici zdobenou v rozích volutami. Vrcholí segmentově zakončenou kaplicí, která má na čelní a zadní straně mělké, segmentově zaklenuté niky. V nich jsou novodobé obrázky sv. Vavřince a sv. Cyrila a Metoděje. Kaplice je zakončena jednoduchým kovovým křížkem..
Boží mukaKromě Čech, Moravy a Slezska je můžeme najít na Slovensku, v Rakousku, Bavorsku a některých dalších částech Německa, Polsku nebo Pobaltí. Jinde se tento typ památky buď nevyskytuje nebo je velmi vzácný. Ač se oblast od oblasti jejich podoba liší, většinou mají tři základní součásti - podstavec, dřík a kapličku, čili lucernu. Podle zpracování dříku se dělí na dva typy – sloupkové s dříkem s kruhovým půdorysem a na pilířové, či pilířkové s dříkem s půdorysem trojúhelníku, čtyřúhelníku nebo vzácněji i víceúhelníku. Zvláště na starších božích mukách bývaly znázorňovány předměty, související s Kristovým umučením – hřeby a kladivo, kopí s houbou namočenou do octa, důtky, kleště, kostky (se kterými římští vojáci hráli o jeho šat) apod. Ve 14.–17. století měla boží muka nejčastěji formu žulového, vápencového nebo pískovcového sloupu, zakončeného lucernou. Od období konce baroka až do současnosti vznikala u nás boží muka zděná – z lomového kamene či z cihel, s trojhranným nebo čtyřhranným půdorysem, vzácně i sloupková s kruhovým půdorysem. Existuje také řada přechodných typů, které přecházejí do podoby kříže nebo kapličky..
