Pomník v háječku na místě koncentračního tábora u Dětřichova
© Honza Peprník Kopeček, 03/2013
Dětřichov u Moravské Třebové je malá obec asi s 200 obyvateli, která ze severovýchodu přiléhá k historickému městu, jehož název používá v přídomku. Obec leží mimo železnici i turistické značky. Prochází jí pouze vedlejší silnice, která spojuje silnici II/368 na severu se silnicí I/35 na východě. Jižně od obce byl v letech 1940-1941 založen tábor pro stavbaře, kteří měli zahájit práce na vybudování strategické dálnice spojující Vídeň a slezskou Vratislav (nyní Wróclaw). Vzhledem k válečnému vývoji však k zahájení těchto prací nikdy nedošlo. Dřevěné baráky tábora byly r. 1942 využity pro tzv. porodní tábor, do něhož byly umisťovány těhotné ženy polské, ukrajinské, ruské a běloruské národnosti, které byly z okupovaných území nasazeny na nucené práce v zemědělství v Říši. Tábor, který je někdy nepřesně označován jako koncentrační, byl v provozu do dubna 1945.
Pracovní tábor v Dětřichově u Moravské Třebové vznikl v letech 1940–1941. Byl původně postaven pro stavební dělníky, kteří měli budovat strategickou dálnici Breslau (Vratislav, Wróclaw) – Vídeň. V roce 1942 byl tento tábor přeměněn na porodní tábor pro dělnice z východních zemí. ...Byly zde vězněny těhotné ženy většinou z Ruska, Ukrajiny, Běloruska a Polska. V průměru zde živořilo asi 250 těhotných žen a 230 novorozeňat. Mnohé ženy byly ještě nuceny pracovat v táboře nebo u německých sedláků v okolí. Podle zachovaných pramenů se v táboře narodilo 243 dětí a 88 jich zemřelo. Zpočátku byly oběti pohřbívány na hřbitově v sousedním Starém Městě. Dle posledních výzkumů se zde však narodilo vice než 600 dětí a celá jedna třetina jich v táboře zemřela. Skutečný počet obětí je určitě ještě podstatně vyšší, protože po osvobození bylo v lesích kolem tábora objeveno mnoho hrobů. V roce 1954 potvrdil Jan Dočkal, který za okupace působil jako kněz ve Starém Městě, že po čase nacisté shledali pohřbívání na hřbitově příliš náročným a proto mrtvá těla obětí začali zakopávat v okolních lesích. Písemná dokumentace o táboře je nedostatečná, patrně byla záměrně zničena, takže skutečná historie této neblahé instituce je stále zastřena rouškou tajemství. Místa utrpení v tomto tichém údolí dnes připomíná jen pomník a pamětní deska. Pomník obětem nacismu byl zbudován na blízkém lesním hřbitůvku r. 1955. O 30 let později, tj. r. 1985 byl zřízen o něco východněji v lesíku na místě někdejšího tábora další pomník v podobě pamětní desky s vysvětlujícím nápisem. Tábor je v některých materiálech označován jako koncentrační, což je poněkud matoucí. Tento tábor byl ve skutečnosti ohrazen pouze dřevěným plaňkovým plotem bez ostnatých drátů i strážních věží, čímž se lišil od běžných představ o koncentračních táborech, jeho účel však byl velmi podobný.
