
Skalky skřítků je název národní přírodní památky v západní části Doupovských hor. Leží na katastrálním území nově vzniklé obce Doupovské Hradiště, což je umělý společný název čtyř sídelních celků, které byly počátkem roku 2016 vyčleněny z vojenského újezdu Hradiště. Přístup k tomuto geologickému útvaru vede od myslivny ležící na červené značce, vedoucí nad pravým břehem Ohře z osady Dubina, části obce Šemnice, do kdysi lázeňské obce Kyselka, a to souběžně se silnicí II/222. Na turistickém rozcestí tu začíná žlutě značená odbočka, která po 1,7 km končí právě u Skalek skřítků. Cesta vede vzhůru lesem směrem k hranici vojenského újezdu Hradiště a na Švédlově vrchu se svažuje k vlastním skalkám.
Chráněné území zvané Skalky skřítků má rozlohu 11,64 ha a bylo vyhlášeno r. 1979. Skalky skřítků jsou geologicky zcela ojedinělá lokalita s několika desítkami pseudokrasových dutin vytvořených ve vulkanické brekcii (slepenec ostrých úlomků hornin vzniklý sopečnou činností) na západním okraji pozůstatků třetihorní sopky. Dutiny mají oválný až téměř kruhový průřez o průměru od několika do 150 cm, jsou většinou horizontální, orientované kolmo i šikmo ke skalní stěně a hluboké od několika desítek centimetrů až k přibližně k pěti metrům. Jsou situovány do dvou pater vzdálených od sebe několik metrů a v části, kde se jedna z nejširších rourovitých chodeb rozšiřuje do jakési jeskyně o ploše několika metrů čtverečních, jsou obě patra propojena svislým komínem. Vznik dutin není dosud uspokojivě vysvětlen. Dříve nejčastěji uváděná teorie říká, že se jedná o dutiny po kmenech a větvích vyvrácených třetihorních stromů, které překryla tekoucí směs sopečného popela, úlomků ztuhlé lávy a vody. Další a v současnosti více uznávaná teorie vysvětluje vznik těchto dutin selektivním zvětráváním některých hornin, které otevřelo plynové dutiny uzavřené v sedimentech a následnou vodní erozí. Tuto teorii podporuje i nejnovější geologický průzkum vrstev..
Král skřítků požádal převozníka přes Ohři, zda by je mohl přepravit, což on celý den dělal a vysloužil si za to od krále zlato. Ten mu také nabídl, že může celý národ spatřit a být tak posledním, kdo jej zde uvidí. Převozníka zajímalo, kolik skřítků vlastně převezl a nabídku přijal. Po povelu „Klobouky dolů!“ jich převozník spatřil tisíce, načež se skřítci rozešli ke Krušným horám a nikdo je zde již nespatřil. Pověst byla základem pro oficiální pojmenování národní přírodní památky, dříve lidově zvané též Trpasličí jeskyně.