Klenov

Toto skalisko o rozměrech cca 13 x 9 m s výškou asi 6 m tvořilo ústřední bod celého hradu. Na skále jsou stopy po umělých zásecích pro zakotvení konců trámů dřevěné konstrukce a také základové žlaby pro uložení spodního věnce srubové stavby. Tou byla pravděpodobně menší strážní věž, jež tvořila zároveň centrální objekt celého hradu. Podobné stopy po zakotvení trámů se nacházejí i na okolních skaliscích. Z toho lze usuzovat, že drobné srubové stavby se nacházely i v těsné blízkosti věže, při úpatí hlavní skály. Možnou menší strážnici lze předpokládat i na výraznějším skalisku na jihovýchodě, odkud šlo snadno kontrolovat přístupovou cestu v sedle mezi kopcem Klenov a vrcholkem Štípa (706). Jelikož se v celé lokalitě bývalého hradu nachází velké množství úlomků mazanice (oranžové až červené barvy), lze předpokládat, že dřevěná konstrukce byla mazanicí alespoň částečně omazána a chráněna tak proti požáru a povětrnostním vlivům. Hrad zanikl patrně v důsledku požáru, který měl pro něj, jako pro celodřevěnou konstrukci, katastrofální následky. Svědčí o tom větší množství nalezených zuhelnatělých úlomků mazanice a zuhelnatělých dřev. Hrad byl chráněn od východu a jihu přirozeně díky strmým svahům. K severu a západu vedou svahové hřebeny. K západu poměrně prudký, kde se mohlo nacházet snad jen lehčí opevnění a severní, který po několika málo metrech přechází v mírněji klesající skalnatý hřeben táhnoucí se na sever až nad přehradu Bystřička. Dle tohoto terénního uspořádání lze pravděpodobně očekávat vstupní bránu do areálu hradu někde na severní straně. Právě zde čekalo na přicházejícího jen kratší stoupání pod drobnohledem stráží v ochozu hlavní věže. Cesta by tak stoupala podél východní strany Klenova až k jeho jižnímu úpatí. Zde by se stáčela k západu, překonala by ostrý západní hřeben a stočila by se k severovýchodu a severu až by vystoupala na severní hřeben. Tady by se stočila k jihu, přímo ke skalnatému vrcholu s hradem. Literaturou je uváděna jako vstupní strana západní. Při současné konfiguraci terénu se to však zdá málo pravděpodobné, leč ne nemožné. Stejně tak není moc reálný ani jediný existující náčrtek lokality hradu na Klenově.

Druhou zprávou a rozhodně zajímavější je druhá listina z roku 1308 v níž se píše, že Vok z Kravař potvrzuje, že přijal od mistra templářů Ekka do nájmu na 31 let následující statky: „oppidum Setteinz cum castro Vreuntspergk“ (tedy městečko Vsetín s hradem Freundsberkem). Vezmeme-li v úvahu, že „oppidum Setteinz“ můžeme snadno ztotožnit s dnešním městem Vsetínem, pak nelze ani vyloučit, že onen „castrum Vreuntspergk“ by mohl být identický s opevněným strážním hrádkem na vrcholu Klenova. Časově by této teorii odpovídaly i archeologické nálezy z Klenova. Bezpečně však tuto teorii nejde potvrdit. Na přelomu 13. a 14. století byl tento region poměrně velmi řídce osídlen. Na počátku 14. století uvažoval český král Václav III. o založení cisterciáckého kláštera v těchto místech, který měl být pojmenován „Thronus regic“ (Králův trůn), aby posílil královskou moc a kolonizaci v těchto dosud málo obydlených moravských končinách. Klášter měl být založen na soutoku potoka Ratiboře a řeky Bečvy. Klášter měl být osídlen mnichy z kláštera v Plasech (západní Čechy). Roku 1306 však byl král Václav III. v Olomouci zavražděn a z velkolepého plánu rychle sešlo. Tato horská oblast se dostala do středu kolonizačního zájmu až po polovině 14. století, kdy Vsetínsko a Rožnovsko získali páni z Kravař.