Ren. tvrz z poč. 17. stol., která je v SZ křídle barokního zámku postaveného v r. 1700 hrabětem Ferdinandem Ignácem Desfours. Jakub Veith upravil zámek klasicistně, ve 20. stol. postupně přistavěno 2. a 3. patro, a tím setřen ráz šlechtického sídla.
Předchůdce dnešního zámku (renesanční tvrz) vznikla jako správní místo statku Smiřických. V roce 1618 zemřel Albrecht Jan Smiřický a vznikl spor o dědictví mezi jeho sestrami. Po konfiskaci po stavovském povstání v roce 1621 je přímo tvrz v Semilech zmiňována. Semilské panství přechází na Albrechta z Valdštejna a po jeho násilné smrti v roce 1634 přechází na Desfoury. V tomto roce je zmínka o existenci tvrze, stejně i v roce 1687. Tato tvrz se skládala ze dvou budov – dřevěné a zděné. V roce 1691, kdy vyhořely Semily, podnikl majitel panství hrabě Ferdinand Ignác Desfours řadu opatření k obnově, mimo jiné nechal postavit nový jednopatrový barokní zámek ve tvaru písmene U. V zámku je zakomponovaná budova bývalé renesanční tvrze v jeho SZ křídle. Bylo pravděpodobně i použito původní schodiště tvrze. V zámku byla dále, stejně jako v předchozí tvrzi, správa panství, vrchnost v Semilech v té době nesídlila. V roce 1748 ho i s panstvím prodává svému zeťovi hraběti Františkovi Caretto Millesimo, který zde i sídlil a zámek rozšířil o jedno patro. V roce 1775 byl zámek vypleněn vzbouřenými sedláky, kteří v tu dobu táhli krajem. Po Františkově smrti zámek zdědil jeho syn Josef a poté vnuk Josef, který panství prodal v roce 1810 Jakubovi Veithovi. Ten nechal na zámku provést malé klasicistní úpravy a v roce 1824 prodal semilské panství knížeti Karlu Alainu Rohanovi. Po jeho smrti v roce 1836 získává panství dcera Berty, od které ho získává Kamil Rohan, který sídlil na Sychrově a zámek se stal opět sídlem vrchnostenských úředníků. Roku 1846 zhoubný požár zachvátil téměř celou střechu. V roce 1899 zámek získává město Semily, které provedlo úpravy zámku a umístilo sem berní správu a poštovní úřad. Město Semily v roce 1922 prodává zámek československému státu. V roce 1926 bylo…
číst dálePetr Nožička, 13.3. 2010