
Kostel stojí na okraji centrální zóny Strakonic, mezi oběma hlavními náměstími. Od železničního i autobusového nádraží je vzdálen cca 1,3 km. Přístupný je během bohoslužeb, které se konají pravidelně v neděli od 10.00, ve středu a čtvrtek od 17.30.
Václava). Od konce 15. století až do pobělohorského období jej spravovali nekatoličtí kněží, i když vrchností města a patronem kostela zůstali johanité. Město provedlo v letech 1580–83 velkorysou přestavbu (Vincenc Vogarelli z Bormia), jejímž výsledkem je jednolodní renesanční kostel obdélného půdorysu bez samostatného presbytáře. V ose západního průčelí stojí štíhlá hranolová věž, původně opatřená hlásným patrem. Pravděpodobně v téže době byl renesančně přestavěn i sousední špitál a zanikl hřbitov. Roku 1777 získal kostel barokní východní průčelí obrácené do hlavní ulice. V letech 1873–74 bylo sneseno hlásné patro věže, která dostala vysokou jehlancovou střechu (stavitel František K. Lenk). Stav kostela byl však velmi špatný, poškodila ho i povodeň roku 1895. K celkové důkladné opravě došlo v letech 1929–30. Počátkem 70. let 20. století byl spolu s mnoha dalšími historickými objekty zbořen špitál a kostel se ocitl pod úrovní nájezdu na nový most přes Otavu. Opět silně zchátral, až byl roku 1995 uzavřen. Opraven byl do roku 2006. I když se nikdy nestal sídlem samostatné katolické farnosti, je dodnes hlavním městským kostelem..