Nádvoří strakonického hradu
Hradní sklípek, věž Rumpál, hradní věštírna a Městská knihovna (zleva doprava)
© Pavla Slepičková, 8/2010
V areálu strakonického hradu sídlí Muzeum středního Pootaví Strakonice. V hradním paláci a jižní části hradu jsou umístěny stálé expozice - v 11 sálech najdete expozice představující historii regionu od pravěku do 2. pol. 20. stol., expozice dudáckých nástrojů (město Švandy dudáka), expozice věnovaná šlechtickému rodu Rožmberků a řádu maltézských rytířů, expozice "ČZ" věnovaná jihočeské zbrojovce či "Fezko", soustředící se na počátky nejstaršího průmyslového odvětví ve Strakonicích - výroby fezu. Návštěvníky zaujme také papírový model hradu (v měřítku 1:200, podoba hradu ve 20. l. 20. stol.). Hradní věž Rumpál slouží jako rozhledna, z hradních interiérů vyniká kapitulní síň s ambitem a dochovanými nástěnnými malbami ze 14. - 15. stol. či zrekonstruovaná černá kuchyně. V muzeu probíhají také nejrůznější sezónní výstavy.
Strakonický hrad, vybudovaný nad soutokem Otavy a Volyňky, patří k nejstarším v Čechách. Byl majetkem českých velkopřevorů johanitského řádu a po staletí jejich sídlením hradem. Jako takový byl postupně rozšiřován a přestavován, a proto nese stopy všech stavebních slohů, románským počínaje. Jednotlivé stavební etapy na sebe navazují, takže dnešní podoba hradu je reprezentativní ukázkou českého hradního stavitelství. Pro svou značně zachovanou dispozici a vnitřní malířskou výzdobu řadí se strakonický hrad mezi nejvýznamnější české památky. Počátky výstavby hradu spadají již do poslední čtvrtiny 12. století. Jeho stavebníky byli feudálové význačného rodu Bavorů, kteří hrad stavěli nejen jako své rodové sídlo, ale i jako sídlo svých chráněnců – johanitských rytířů. Bavorové, kteří měli ve svém znaku střelu, jsou uvádění v historických pramenech od 12. století a zastávali vysoké dvorské funkce. S johanitskými rytíři je již ve 12.… číst dále
V strakonickém zámku bydlel kdysi pan vrchní, který měl velmi pyšnou a marnivou ženu. Nosila se jako šlechtična, střídala denně obuv i šat, aby vynikala nad ostatní měšťanky. Dala si udělati střevíce ze safiánu, když si však ostatní paní pořídily rovněž takové, objednala si v rozmařilosti střevíčky od pekaře. Pekař jí střevíčky upekl z pšeničného těsta, z jakého se pekou hostie, takže byly bílé jako padlý sníh. Paní vrchní vešla pyšně do kostela a usedla do rodinné stolice, která stála na čestném místě, právě pod kazatelnou. O pozdvihování, když padali lidé na kolena, zůstala pyšná paní seděti a nepoklekla. Tu se ozvala v kostele rána, dlažba se rozestoupila a paní vrchní se propadla do země. Pojati děsem prchali lidé z kostela. Nikdo se neodvážil spustiti se do hluboké jámy, v níž zmizela paní, stižená trestem Božím. I nezbylo, nežli dáti jámu v kostele zasypati. Počali voziti do kostela kamení a zem, házeli je do… číst dále
|
Přihlášení |
