Lčovice

V průběhu 17. století za Hodějovských z Hodějova byla zřejmě stará tvrz přestavěna na renesanční zámek, dále upravený po konfiskaci panství po roce 1622 Jindřichem Hýzrlem z Chodů. Roku 1694 koupila Lčovice hraběnka Anna Marie Althanová; z této doby se zachoval popis zámku s hlubokým příkopem a mostem, pěkným palácem s tabulnicí a 11 pokoji, komorami, kaplí, lékárnou a dalšími světnicemi. Podle dalších zpráv z 18. století nebyl zámek v dobrém stavu a byly tu jen byty panských úředníků (panství vlastnili od roku 1768 Sickingenové),i tak však došlo k částečné přestavbě celého sídla. Roku 1859 se pak staly Lčovice majetkem Adolfa Lipperta, jenž je později (1883) odprodal svému zeti, staviteli Národního divadla Josefu Zítkovi. Dnes je budova zámku i přilehlý park soukromým majetkem a není běžně veřejnosti přístupná. Hlavní budova zámku je kromě jižní části s raně barokní arkádou a nástavby 3. patra dodnes tvořena původní gotickou tvrzí s 2 m silným zdivem, v nice v levé stěně nástupního schodiště je také dodnes dochován lomený gotický portál. K severnímu nároží zámku je připojena patrová desetiboká barokní přístavba s klenutým přízemím, někdy v literatuře mylně spojovaná s původní renesanční tvrzí. Zámek obklopuje park založený roku 1660 s cennými raně barokními stavbami kaple, pavilonu a grotty.

Na přelomu 14. a 15. století přešly Lčovice do držení vladyckého rodu z Čestic. Poslední člen rodu, Přech, neměl mužské potomky a odkázal statky Lčovice a Čestice své dceři Janě, která se na začátku 17. století provdala za Bernarta z Hodějova. V době držby Hodějovských došlo k přestavbě lčovické tvrze v renesanční zámek. Bernart a jeho bratr Jan Jiří sice zemřeli za stavovského povstání z l. 1618 – 1620, ale přesto byly po Bílé hoře zámek, dvůr a ves Lčovice a čestický statek konfiskovány a r. 1622 je koupil Jindřich Hýzrle z Chodů. Za něho vypuklo na panství r. 1629 nevolnické povstání, které bylo tvrdě potlačeno. Jindřichův dědic František Michal prodal Lčovice r. 1694 ovdovělé hraběnce Anně Marii Althanové, rozené z Aspermontu, která postoupila statek r. 1700 manželce svého syna Anně Marii, rozené Lažanské. V té době byl okolo zámku ještě příkop a přes něj padací most. Podle zprávy z r. 1757 bylo panské stavení ve špatném stavu a vrchnost v něm bydlela jen občas, jinak v něm byly byty úředníků panství. Od roku 1768 vlastnil lčovické panství rod Sickingenů, za nichž byl (nejspíše za Josefa Karla Sickingena) přestavěn zámek v pozdně barokním slohu. Od r. 1791, kdy hraběnka Františka Sickingenová odevzdala lčovické panství svému bratru hraběti Františku Sweerts-Šporkovi, se majitelé Lčovic často měnili. Z nich zasluhuje zmínky architekt Josef Zítek, který se sňatkem r. 1881 s Bertou, dcerou dosavadního vlastníka lčovického velkostatku Jana Adolfa Lipperta, dostal do Lčovic, které v r. 1883 skutečně koupil. Zámek je dvoupatrová budova nepravidelného půdorysu s raně barokním arkádovým průčelím. Vstupní brána pochází z první poloviny 19. Století.. V parku stojí osmiboká, raně barokní kaple (z r. 1669) zakončená kupolí a lucernou, vyzdobenou malbou s bohatým štukem. Osmiboký je i pavilón se znakem Hýzrlů z Chodů. Stejný půdorys má i grotta s nástěnnými malbami dochovanými jen zlomkovitě. Zámek i park jsou památkově chráněné objekty.

Roku 1366 daroval Mikuláš Kosoř

z Nihošovic a Bedřich z Želibořic, bratří, plat na vsi své Lčovicích klášteru Píseckému. 1) Roku 1397 připomíná se Jan ze Lčovic, jenž byl purkrabí na Strakonicích. 2) Nedlouho potom dostaly se Lčovice v držení vladyk z Čestic. Snad je koupil Přech, který v letech 1400 až 1402 zemřel, jistě je měl syn jeho Štěpán, jenž v letech 1402 až 1434 do Malenic faráře podával. Roku 1409 rozprodal dvůr na Smrčné kmetům svým. 3) Kdo byl jeho nástupcem, není nám známo; jisto jest, že byly r. 1455 mezi Janem Koňatou z Olešnice, Mikulášem Příškem a Přechem z Čestic spory o zboží Lčovské, které Jindřich z Rožemberka urovnával. Přech měv ve Lčovicích již před tím statek, zůstal i po tom v jeho držení a seděl tu s manželkou Ofkou z Tasnovic. 4) V pamětech rodu Rožemberského připomíná se do r. 1484. Syny měl dva, Štěpána a Heřmana. Tento

(† r. 1519) od r. 1476 byl purkrabí na Helfenburce, onen seděl ještě r. 1499 s manželkou svou Ofkou ze Strhař na Lčovicích. 5) Syn jejich Přech Lčovický z Čestic připomíná se od r. 1512, a měl s manželkou svou Eliškou z Kalenic jedinou dceru, s níž vzácný rod tento přestal. Poněvadž Přech okolo r. 1556 zboží Čestické zdědil, měly i Lčovice i Čestice jednoho pána. Spojení toto trvalo do r. 1651. Roku 1651 prodal Jindřich Michal Hysrle z Chodův statek Lčovice manželce své Eleonoře Elišce rozené purkrabínce z Donína. Tato držela je do r. 1668 a odevzdala je pak synovi svému Františkovi Michalovi. Ten, nemoha tu hospodařiti, prodal statek manželce, avšak zdědil jej zase a prodal jej r. 1694 Anně Marii ovdovělé hraběnce Althanové. 6) Tato držela Lčovice do r. 1700 a odevzdala je pak Marii Eleonoře Althanové rozené Lažanské, manželce syna svého. 7) Za těchto dob byl okolo zámku hluboký příkop a přes něj zvoditý most. V zámku samém byl pěkný palác, tabulnice, jedenáct pokojů, tři světničky, pět komor, kaple, kuchyně, sklepy, lékárna a jiné příležitosti. 8) Po Althanovské rodině následovala r. 1768 rodina Sickingen, která Lčovice do r. 1805 držela. 1) Glafey Anecd. 435, arch. bibl. Praž. 2) Arch. bibl. Praž. 3) Lib. conf., Paprocký o st. pan. 398. 4) Paprocký o st. pan. 589, o st. ryt. 213. 5) Arch. Třeboňský, Paprocký. 6) DZ. 306. O 21, 404. E 9. 7) DZ. 407. B 2.