© Milan Caha 07/2014
První písemná zmínka o Zálezlech pochází z roku 1370, a to v podobě přídomku Jana ze Zálezel. V roce 1883 koupil Zálezly společně se Lčovicemi projektant pražského Národního divadla Josef Zítek a vlastnil je až do své smrti v roce 1909. V obci a jejím okolí je řada zajímavostí – zbytky původně gotické, renesančně upravené tvrze (viz samostatné heslo), řady drobných památek, ale i škola, která byla postavena podle projektu Josefa Zítka. Nad obcí na vrcholu Věnec (765 m) jsou pozůstatky pozdně halštatského až časně laténského hradiště (viz samostatné heslo). V obci funguje autobusová doprava (linka 370653 Vimperk-Čkyně-Zálezly, Setěchovice-Vlachovo Březí), nejbližší vlaková zastávka je ve Lčovicích). Obcí prochází červeně značená turistická trasa, zvaná Zlatá stezka.
Zděná sloupová boží muka se zúženou kaplicí se třemi nikami a patriarchálním křížem pocházejí pravděpodobně z 18. století. Mají podobu, která je na Prachaticku i v celém regionu jižních Čech poměrně vzácná. ...Masivní dřík je válcový, bez ozdob. Stojí na kvádrové podezdívce a nízkém kruhovém soklu. Kaplice je kryta velmi nízkou jehlancovou střechou s prejzy. Jsou téměř identická s obdobnou památkou v nedalekých Nišovicích, datovanou do poloviny 18. století, což může znamenat jak to, že obě boží muka jsou od stejného autora a vznikla ve stejné době, ale i to, že se tvůrce božích muk v Zálezlech inspiroval. Památkově chráněná jsou od roku 1958..
Boží mukaKromě Čech, Moravy a Slezska je můžeme najít na Slovensku, v Rakousku, Bavorsku a některých dalších částech Německa, Polsku nebo Pobaltí. Jinde se tento typ památky buď nevyskytuje nebo je velmi vzácný. Ač se oblast od oblasti jejich podoba liší, většinou mají tři základní součásti - podstavec, dřík a kapličku, čili lucernu. Podle zpracování dříku se dělí na dva typy – sloupkové s dříkem s kruhovým půdorysem a na pilířové, či pilířkové s dříkem s půdorysem trojúhelníku, čtyřúhelníku nebo vzácněji i víceúhelníku. Zvláště na starších božích mukách bývaly znázorňovány předměty, související s Kristovým umučením – hřeby a kladivo, kopí s houbou namočenou do octa, důtky, kleště, kostky (se kterými římští vojáci hráli o jeho šat) apod. Ve 14.–17. století měla boží muka nejčastěji formu žulového, vápencového nebo pískovcového sloupu, zakončeného lucernou. Od období konce baroka až do současnosti vznikala u nás boží muka zděná – z lomového kamene či z cihel, s trojhranným nebo čtyřhranným půdorysem, vzácně i sloupková s kruhovým půdorysem. Existuje také řada přechodných typů, které přecházejí do podoby kříže nebo kapličky..
|
Přihlášení |
