
Kostel má západní dvojvěžové průčelí s nízkou předsíní, průčelí s věžemi je širší, než navazující loď, která je doplněna bočními kaplemi a nad nimi probíhajícím ochozem. Východně navazuje v šíři lodi protažený středověký, barokně upravený závěr gradovaný na vlastní středové pole. Po jeho severní straně přiléhá rozměrná přízemní sakristie, na jižní straně se nalézá otevřená předsíň, vedle ní provazuje kostel s děkanstvím krytá podklenutá pozdně barokní chodba.
Kostel vznikal postupně se stavbou města, patrně až po stavbě opevnění (viz. vazba hradby na Johanitskou komendu objevenou v budově děkanství) Roku 1291 kostel zmíněn jako "bratří špitálníků". Ke stáří gotických částí nejsou zprávy. Zřízení kaplanky lze vztáhnout již k roku 1410, kaple nad starší kostnicí byla založena roku 1478. Vliv husitských válek není doložen. Pozdní gotika 16. století se dochovala dnes viditelně pouze v západní stěně ( bez historických dat). Další je zpráva o kopání základů věže roku 1612. Obnova po požáru v roce 1636 realizovaná G.B. Martinim. Roku 1644 poprvé zmíněno stávající zasvěcení. Přestavba lodě provedena D. Rossim po roce 1645, vliv na stavbu měl i D. Orsi. Pozdně barokní přestavba gotického presbytáře proběhla pod vedením J. K. Kosche, jenž zde působil od roku 1738. stavbu posuzoval K. I. Dientzenhofer a plasský M. Kondel. Zprávy hovoří o výmalbě kleneb a novém vybavení. (hl. oltář z roku 1751). Změny situace dokládá zrušení hřbitovní, respektive ohradní zdi areálu kostela v roce 1807. Zásadním zlomem byl velký požár roku 1811, oprava byla provedena velmi rychle. V roce 1813 byl přivezen z Litoměřic ze zrušeného dominikánského kláštera mobiliář, zejména hlavní oltář a kazatelna. Další zásahy již významně neovlivnily vzhled stavby a poslední opravy proběhly v 90. letech dvacátého století..