Schwarzenberská hrobka

K výstavbě nové rodové hrobky dala podnět kněžna Eleonora Schwarzenbergová. Původní rodové pohřebiště v nedalekém kostelíku sv. Jiljí již nevyhovovalo jak prostorově, tak zpřísněnými hygienickými předpisy. Podle nich se musel provést pohřeb do země, nebude-li prostor hrobky důsledně oddělen od sakrálního prostoru kostela, zajištěno samostatné odvětrání a tělo zemřelého nabalzamováno před vložením do dvouplášťové rakve. Původní projekt nové hrobky navrhl významný rakouský architekt Jan Schmidt, podle místní problematiky jej upravil knížecí stavitel Damasius Deworetzky. Stavba započala roku 1874 vybudováním složitého systému odvodnění vlastní hrobky, zapuštěné pod úrovní terénu. Kanál, široký 60 cm a hluboký 2 metry, odváděl vodu od stavby a provzdušňoval cihelné zdivo, omítnuté zvláštní směsí starého hašeného vápna, říčního písku, sádry a vodního skla, zajišťující stavbě impregnaci. Cihly, používané na stavbu, byly páleny ve zvláštní cihelně, zřízené nedaleko na břehu Opatovického rybníka. Zvláštní rudohnědou barvu a vysokou tvrdost zajišťovalo cihlám pálení při velmi vysokých teplotách, kdy docházelo k natavení pískových zrnek v cihelné hmotě. Stavbu řídil místní knížecí stavitel Karel Kühnel za pomoci tesařského mistra Jana Stiftera a stavitelského eléva Ludvíka Kindermanna. Na stavbě hrobky se podíleli řemeslníci z celých jižních Čech a za dva a půl roku výstavby bylo prostavěno přes 251.000 zlatých. V roce 1877 byly práce na hrobce zcela dokončeny. Okrouhlá novogotická stavba ve tvaru pravidelného šestiúhelníku s předsunutou věží a majestátním dvouramenným schodištěm je dvoupodlažní. Vlastní hrobka má podle tehdejších předpisů samostatný vchod, neprůhledná malá okna a vnitřní cirkulaci vzduchu. Střízlivý prostor kaple, zasvěcené Božskému Vykupiteli, byl vyzdoben oltářem z bílého pískovce, sádry a istrijského mramoru od sochaře Josefa Pokorného. Na ostění oken a dveří…  číst dále