
Středověký hrad stával na ostrožně nad Načetínským potokem, do jehož údolí spadá západní svah ostrožny velmi strmým srázem. Od východu je lokalita mnohem snadněji přístupná a byla proto zabezpečena příkopem a valem; na severní straně odděluje jádro od pokračující plochy ostrožny šíjový příkop, vytesaný do skály. Jeho kontreskarpa byla upravena přisekáním na jakousi skalní lavici, umožňující zřejmě nástup na most přes příkop. V čele jádra (na severní straně) jsou patrné stupňovité úpravy podloží, patrně související s řešením vstupu. Nad nimi se nachází do skály vytesaný pravoúhlý prostor o rozměrech 1,2 x 0,8m, blíže nejasného účelu. Další stopy úprav či zástavby jádra již nejsou jednoznačně patrné, přestože je pravděpodobná existence nějakých konstrukcí zvláště v jižní části. Dále k jihu vybíhá klesající úzká ostrožna hradního jádra do mohutných skalních útesů, z jejichž vrcholu je dobře přehledné celé údolí Načetínského potoka pod hradem… číst dále
Doposud se nepodařilo objevit žádné historické prameny či zprávy vztahující se k lokalitě, navíc jsou velmi řídké i zmínky o její existenci vůbec. Jaroslav Schaller uvádí roku 1787, že nedaleko Brandova směrem na Rothenthal jsou patrné „malé pozůstatky rozpadlého zámku“. V druhém dílu svých Böhmens Burgen, Vesten und Bergschlößer z roku 1844 historik František Alexander Heber uvádí: „stejný osud zapomnění postihl také tvrz, ležící kdysi mezi Červeným Hrádkem a Brandovem, severozápadně od Jezeří, kterou nyní znají okolní obyvatelé jen pod jménem Alte Schloss, tj. Starý zámek. Dodnes tedy není známo ani původní jméno opevněného sídla, ani jeho osudy. Ke znovuobjevení tohoto zajímavého místa došlo až díky práci německých amatérských historiků D. Geyera a A. Kirsche v 90. letech 20. století. Podle keramiky, nalezené od té doby při několika povrchových průzkumech, je možné stanovit krátkou dobu života hradu do 2. poloviny či spíše závěru 13. století.
Jaroslav Schaller se zmiňuje, že nedaleko Brandova jsou patrné malé pozůstatky rozpadlého zámku.
Díky práci německých amatérských historiků D. Geyera a A. Kirsche došlo k znovuobjevení místa.