
Jedna ze tří městských bran vysokomýtského opevnění. Skládá se stejně jako její sesterská Pražská brána z velké věže a malé věžičky, mezi kterými je umístěna vlastní brána. Nachází se v jihozápadním rohu historického jádra města. Nad portálem brány je na vnější straně umístěna malba městského znaku podle návrhu Mikoláše Alše. Na městském znaku Vysokého Mýta je svatý Jiří, který zabijí draka. Svatý Jiří představuje patrona rytířů, který chrání město před zeleným drakem, jež se podle pověsti skrývá v podzemí města. Velká věž brány je dnes jednou z dominant panoramatu Vysokého Mýta a podílí se na jedinečné scenerii. Její bělostná fasáda a rohy zdobené kvádrováním krásně doplňují kolorit města. Věž je kryta vysokou stanovou střechou. Bránu zdobí novogotické cimbuří a malá vížka je taktéž kryta stanovou střechou. Brána není průjezdná, nachází se na pěší ulici.
Opevnění Vysokého Mýta je poprvé nepřímo doloženo zmínkou v zakládací listině Poličky z roku 1265. Vzhledem k tomu, že založení Mýta se datuje o pouhé tři roky dříve, musela být výstavba opevnění velmi rychlá. Součástí hradeb byly tři brány, jednotně řešené jako průjezd mezi dvěma hranolovými věžemi různé velikosti. Ve 14. –16. století bylo opevnění zdokonalováno, což se projevilo i přidáváním obranných prvků u jednotlivých vstupů do města. Před Litomyšlskou branou byl postaven barbakán, jehož pozůstatek byl nedávno objeven v sousedním domě čp. 1. Od třicetileté války význam městského opevnění upadal. Vyšší z věží brány sice sloužila jako hláska pro přilehlou část města, její stav se ale zhoršoval. Postupně byl ubourán barbakán a zavezeny příkopy, od přelomu 18. a 19. století se uvažovalo o demolici celé brány. Tyto snahy podpořil dokonce příkaz zemského místodržitelství k demolici Litomyšlské a Pražské brány jako… číst dále
V předchozím díle jsme opustili Mariánské Skoky ve chvíli, kdy vrchnost rozhodla nahradit kapličku novým kostelem. Vydejte se s námi na další úsek cesty po osudech kdysi slavného, poté opuštěného a dnes opět objevovaného magického místa uprostřed nádherné krajiny Žluticka. Naše dnešní vyprávění začínáme v roce 1736.
Když jsme se rozhodli při své cestě po severu Francie, Normandii a Bretani zastavit v Amiens, věděli jsme, že nás čeká malebné město s řadou památek, v čele s katedrálou Notre-Dame, největší vrcholně gotickou katedrálou ve Francii. Gotických katedrál jsme cestou viděli mnoho – včetně těch nejslavnějších v Chartres a v Remeši. Amiens nám ale nabídlo něco opravdu překvapivého, co jsme jinde nepotkali – Les hortillonnages d'Amiens.
Halič je území s dlouhou a značně komplikovanou historií. Nečekanou stopu v tomto kraji zanechal československý architekt, rodem ze slovenské Myjavy, Dušan Jurkovič (1868 – 1947). Jeho jméno máme spojené s pohádkovými chaloupkami Libušín a Maměnka na Pustevnách a dalšími domy inspirovanými lidovou architekturou. To, že je autorem tří desítek vojenských hřbitovů na polsko–slovenském pomezí není až tak známo.
Stěhujete se do nového bytu? Plánujete novou kuchyň a těšíte se až v ní poprvé uvaříte? Máme pro Vás několik tipů na co si dát pozor při jejím plánování a realizaci, aby nová kuchyň nebyla zklamáním.
Rčení „panenko skákavá“ pravděpodobně zná většina z nás. Nemnozí ovšem vědí, že souvisí se zaniklou vesnicí nad Žlutickou přehradou a s uctívání mariánského obrazu, který je považován za zázračný.
Ať už si to uvědomujeme či nikoliv, žijeme v době, která nám díky pokroku a novým technologiím nabízí plnou kontrolou nad chodem domácnosti. V teplých letních měsících spoléháme na klimatizovanou teplotu vzduchu a před zimou se chráníme například regulací ohřevu vody v radiátorech.