Skuhrov

Na východním boku byl jako dostačující ochrana shledán strmý sráz padající s převýšením cca 50 metrů do údolí říčky Bělé. Šíjový příkop v čele předhradí byl ještě v 80. letech 20. století až 20 m široký a cca 3 m hluboký, po demolici hospody v čp. 3 před hradem však byla jeho část zasypána sutí a dnes dosahuje maximální šíře pouhých 11 metrů. Samotné předhradí je přibližně obdélná plošina o rozměrech cca 30x60 m v čele a zčásti i od západu chráněná parkánem. Do čelní hradby byla vložena obdélná budova, po jejímž západním a severním boku zůstala zachována cca 1 m vysoká valová destrukce. Po věžovité vstupní bráně předpokládané Augustem Sedláčkem vedle ní v severovýchodním nároží předhradí nejsou dnes patrné žádné stopy. Od jihozápadního rohu čelní budovy vede směrem k jihu cca 1 m vysoký val, považovaný za zbytek boční západní hradby předhradí. Jak byla chráněna východní hrana předhradí není zcela jasné, nevýrazný terénní hřbet by mohl skrývat pozůstatky obdobné hradby jako na západě. Poblíž jižního konce pozůstatku západní hradby je do skalního podloží vysekána 0,8 m hluboká obdélná jáma o rozměrech 15x7 m, která byla donedávna považována za pozůstatek druhé obdélné budovy předhradí. Podle svědectví pamětníků však byla vyhloubena až v letech 1949–50 jako orchestřiště právě vznikající amatérské divadelní scény. Jižní část předhradí je narušena druhotnou těžbou kamene, která téměř znemožnila udělat si představu o jeho středověké podobě. Jádro je od předhradí odděleno dalším příkopem vyhloubeným ve skále, který je dodnes i v nejužším místě až 11 m široký. Jádro má přibližný tvar lichoběžníka se zaoblenými nárožími, jeho délka v severojižním směru je 47 m, šířka pak na jihu cca 28 m a na severu cca 23 m. Jeho nejvýraznějšími zbytkem je značně narušená plášťová hradba, která byla až 2,5 m silná a mohla být přes 12 m vysoká. Hradba byla zřejmě hlavní obrannou stavbou hradu, existenci okrouhlé věže předpokládané starší literaturou v severovýchodním nároží jádra nedokládají žádné relikty. Nerovný terén v ploše jádra dovoluje předpokládat existenci dvoukřídlého paláce podél jižní a části východní strany jádra. Nelegálním výkopem zaznamenaným roku 1993 byl v severozápadní části jádra odhalen vnitřní líc obvodové hradby, na který kolmo navazuje torzo vnitřní stěny dosud neznámé stavby. Teprve regulérní archeologický výzkum by mohl odhalit, zda stavba vyplňovala pouze nároží hradu, či se táhla podél celého jeho čela. Posledním stavební aktivitou na hradě byla stavba dřevěné rozhledny v severovýchodní části jádra hradu otevřené na podzim roku 2001..

Poprvé se z nich po Skuhrově píše Tas, syn Jana z Meziříčí, prameny se ovšem neshodují v roce – T. Durdík uvádí r. 1303, F. Musil a L. Svoboda r. 1320. Právě Tase z Meziříčí prameny považuji i na základě určité podobnosti s jinými hrady pánů erbu křídla na Moravě za nejpravděpodobnějšího stavebníka hradu. Po Tasovi († po r. 1351) drželi Skuhrov jeho synové Jan (†1376) a Vznata (†1384). Po jejich smrti přešel Skuhrov na bratry Jana a Jaroslava z jiné větve rodu. Již roku 1387 prodal Jan Meziříčský Skuhrov Půtovi staršímu z Častolovic a Bočkovi z Kunštátu, kteří v té době hospodařili v nedílu. Faktickým pánem Skuhrova však byl Půta, který jej dal roku 1396 věnem své snaše Anně, kněžně Osvětimské, při té příležitosti je také hrad poprvé výslovně jmenován, do té doby se vyskytoval pouze v přídomcích svých majitelů. Kněžna Anna se na hradě příliš nevyskytovala, zdržovala se převážně na svých dalších sídlech v Kladsku a na Rychmberku, je tedy možné, že již v této době začal skuhrovský hrad pustnout. Během první poloviny 15. století se hrad opět vytrácí z pramenů, můžeme pouze předpokládat, že jej kněžna Anna roku 1415 jako součást svého věna zapsala synovi Půtovi nejml. Stejně tak je pravděpodobné, že Skuhrov následoval osudy dalších hradů věrného přívržence císaře Zikmunda pana Půty, které byly roku 1425 dobyty husitskými vojsky. Půta nejmladší z Častolovic zemřel roku 1435, právním majitelem hradu se stala opět jeho matka Anna. Faktickým držitelem však byl nejpozději od r. 1440 husitský hejtman Jan Kolda ml. ze Žampachu. Znovu se se Skuhrovem setkáváme roku 1454, kdy po smrti kněžny Anny král Ladislav postoupil její věno Zdeňkovi ze Šternberka, který jej hned následujícího roku obratem postoupil Jiřímu z Poděbrad. Ten svůj nárok odvozoval od zmíněného nedílného vlastnictví svého děda Bočka, z rukou samozvaného pána Jana Koldy hrad však získal nejspíš až roku 1457. Hlavním sídlem Jiřího z Poděbrad v této oblasti se staly Litice, ke kterým také vzápětí Skuhrov připojil. Ztráta sídelní i správní funkce hradu zřejmě definitivně vedla k jeho zpustnutí – když roku 1495 kupoval litické panství Vilém z Pernštejna, je uváděno pouze městečko Skuhrov, pří rozprodávání litického panství o půl století později zakoupil Benjamin z Vlkanova s městečkem Solnicí již jen pustý hrad Skuhrov..

za onoho času se poutníci zde nahoře dělili; mnozí z nich dali se cestou ke kostelu, kterýž stál v prostřed podhradí neb městečka, jiní však spěchali ke hradu, který stál na ostrohu s pláně vybíhajícím. Nyní sem kromě Skuhrovských málo kdo zabloudí, a kdo sem přijde, diví se bokům hradiště, které k údolí a k řece Solnické strmě spadají a na druhé straně k debřině od Hraštic se táhnoucí něco volněji se svažují, pročež hrad na této západní straně ještě příkopem a valem chráněn byl. Do předhradí, kteréž od kostela a fary hlubokým příkopem odděleno bylo, domácí po zvoditém mostě ihned, cizinci jen po dlouhém prohlížení a vyptávání přicházeli; nyní se příkop z části zasypaný a zarovnaný snadno přeběhne. Předhradí málo prostranné na všech stranách zavřeno bylo hradbami, jak svědčí zbytky zdí a základy drnem zarostlé; bránu chránila hrubá čtyrhranná věž, jejíž základy se také posud spatřují. Mezi předhradím a hradem jest také hluboký příkop ve skále vytesaný, kterýž od 300 let naplňuje se prstí spláchnutou a zarůstá neustále; nicméně to potřebuje posud hodně lezení, nežli vkročiti můžeme nahoru na hrad. Tento sice nebyl prostranný, a proto také nádvoří zde jen malé býti mohlo, ale k obývání měl místností dosti, an jediný palác obsahoval. podoby byl čtverhranné, jak dosud ukazují kusy zdí rumem zasypané a travou zarostlé, a na pravém rohu severním měl okrouhlou věž, která bránu pod ní stojící bránila. Na místě věže posud viděti jest kopeček něco vyšší než ostatní povrch a zvenčí shledati lze ještě čásť okrouhlé zdi. Zdá se, že i na druhé straně věž nějaká býti musila, neb aby se z této okrouhlé věže i debřina na druhé straně přehlédnouti mohla, tomu asi vadilo stavení vysoké a vysokou střechou opatřené. Hradeb zvláštních pro skrovnosť místa tu nebylo a pro velikou výšku hradiště jich také nebylo třeba. Na konci ostrohu pod palácem bylo prázdné místo hradbami zavřené, aby se tu praky postaviti mohly. Zakladatelé a první držitelé hradu a horského údolí pod ním ležícího, kteří lesnatou prve krajinou vzdělávati počali, nejsou nám známi. Okolo roku 1280 přistěhoval se do krajiny zdejší Mutina, praotec pánů z Dobrušky, jenž maje některé statky v poříčí Orlice, tuším, i klášter Sezemský založil; když pak roty Otíka Braniborského v Čechách mnohá násilí páchaly, přidal se „Mutyně Skuhrovský“ k jiným mužným pánům kraje Hradeckého a statečně jim odpíral. Po něm drželi Skuhrov s příslušenstvím páni moravští z Meziříčí pocházející, s pány z Lomnice a z Tasova příbuzní a křídla jako znaku rodinného užívající. Zajímáť zajisté, že znak tento spatřili lze také ve starožitném kostele kláštera Sezemského, a že se tudíž pravdě podobá, že páni ti Skuhrov a Sezemice dědictvím po pánech z Dobrušky přijali. Z rodu toho žil ve 13. století pan Jenec, důvěrný přítel a též příbuzný (?) Přibyslava, jenž dal jmění k založen kláštera Žďárského; týž byl otcem tří bratří: Ješka z Meziříčí, Buzka z Lomnice a Tobiáše z Tasova. Bratří ti žili na počátku 14. století a působili ponejvíce na Moravě; zejména proslul Jan, zastávaje nejvyšší úřady v této zemi. Týž měl s chotí svou Jitkou tři syny: Vznatu, Tasa, Ješka, z nichž se onino dva již r. 1317 připomínají. Synové tito s otcem svým darovali r. 1321 podací kostelní v Solnici blízko hradu svého Skuhrovského klášteru Zderazskému, při čemž byl také Janův bratr Dobeš z Tasova a Jan syn jeho přítomen. Vedlé zvyku tehdejšího oddal se nejmladší syn stavu duchovnímu (r. 1334); také sestry jeho Ofka a Kateřina toho příkladu následovaly, obě byly jeptiškami v klášteře sv. Kláry ve Znojmě. Bratří Vzata a Tas oddělili se před rokem 1338 tak, že podržel onen Křižanov a tento vzal Skuhrov s jiným příslušenstvím. Oba byli již tehda v letech pokročili; Tas měl již r. 1333 dceru Jitku ve věku panenském postavenou, a druhou dceru Elišku provdal asi r. 1349 za Smila z Kunštatu. Tas sám se vyskytuje častěji v pamětech českých i moravských. Roku 1320 byl rozsudí pře mezi Mutinou z Dobrušky a měšťany tudíž o roboty a jiné povinnosti, pak zasedal r. 1348-1351 na soudě zemském v Praze. Vedlé toho potřebován byl od císaře Karla v rozličných poselstvech a jednáních, někdy se nacházel při jeho dvoře, zejména jest podepsán roku 1349, 26. prosince v listě, jímž císař udělil Moravu bratru svému Janovi. Po r. 1351 se nepřipomíná, než Skuhrov drželi bratří Jan a Vznata ze Skuhrova, synové jeho. Oba drželi roku 1359 ves Lepolisy u Chlumce, darovali toho roku dne 20. června podací kostelní v městečku Solnici bratřím řádu Cyriakův a čtou se jako svědkové r. 1361 v nadání učiněném kostelu v Dobrušce. V letech následujících nalézáme Jana, an Skuhrov drží a spravuje, dostav jej snad za díl svůj; vyskytuje se totiž jakožto kollator několika kostelův okolních, zejména v Újezdě (r. 1362), v Lukavici (r. 1363-1368), v Javornici (r. 1364-1367), a r. 1367 držel také hrad Rychemberk se zbožím k němu příslušným. po roce řečeném nepřipomíná se více; jsa, tuším, zdraví nedostatečného záhy zemřel, a zboží jeho přešla na Vznatu bratra, kteréhož nalézáme jednou (r. 1376) na soudě zemském v Brně spolu s nějakým Čeňkem ze Skuhrova, kolikráte pak jako patron kostelů na Skuhrovsku a Rychembersku, zejména r. 1375 v Újezdě Vysokém, r. 1376-1383 v Javornici a r. 1379 na Lukavici. Koupil také zboží Voděradské, v jehož držení se roku 1380 nacházel. Ve starším svém věku opustil, tuším, Skuhrov a usadil se na Staré a v Pardubicích, kdež před r. 1384 zemřel. Zboží jeho všechna, poněvadž dětí po sobě nezůstavil, spadla na krále, jen zboží Skuhrovské ještě nějaký čas v držení pánů Meziříčských zůstávalo. Jan a Jaroslav bratří z Meziříčí byli roku 1386 pány Skuhrovskými, neb toho roku 10. srpna obdařili město Solnici (ke Skuhrovu patřící) právem městským Hradce Králové, začež si vymínili, aby Solničtí jim a nástupcům jich ročně 16 kop (8 při Narození p. Marie a 8 v masopustě) odváděli. Byli-li snad synové Janovi aneb dosáhli-li Skuhrova koupí, není známo. Že by byli dosáhli Skuhrova dědictvím, nasvědčuje to, že Jan za Vznatinu duši dal plat na nějaké vésce. Jan stav se samotným držitelem prodal panství Rychemberské a Skuhrovské r. 1387 Půtovi z Častolovic a Bočkovi z Kunštatu a z Poděbrad, oběma spolu. Noví majitelé učinili toho roku dne 17. června smlouvu, že sice má každý z nich držeti polovici statkův, ale vše oběma má zůstati v nedílu. povstal tím způsobem spolek obou rodů, vedlé něhož se rod Kunštatský po vymření Častolovských k některým jich zbožím táhl. Půta stal se nedlouho potom samostatným držitelem. R. 1390 podával dvakrát kněze ke kostelu Skuhrovskému a v Újezdě Bílém. Anně z Osvětíma, manželce syna svého Půty mladšího, převedl r. 1396, 2. června věno její, jež posud měla jen na Skuhrově, na obě zboží, totiž „Skuhrov hrad a město před hradem, Rychemberk hrad, Solnici město s dědinou, lukami, dvory poplužnými a kmetcími a vesnicemi, též rybníky, mlýny, potoky, lesy, řekami atd.“ Manžel její Půta prodal roku 1400 dne 15. února popluží své ve Voděradech faráři tamže za peníz laciný, ale zavázal jej za to, držeti kněze střídníka. Zemřel brzo potom, neb již roku následujícího (roku 1403, 10. listopadu) ustanovovala Anna se synem svým Půtou nového faráře ve Skuhrově. Vešla tehda také v držení věnného svého dědictví, jež spravovala, sedíc napřed na Rychemberce a potom na pevnějším Kladsku; v letech 1403-1418 měla také právo podací v Újezdě až do smrti své, an syn její po rozličných krajinách za příčinami válečnými těkal. Ačkoliv byl hrad její Rychemberk roku 1425 kališníky dobyt, přece držela mocnou rukou katolictví na tomto panství, podávajíc ještě roku 1432 dne 28. dubna faráře katolického do kostela Skuhrovského. O dalších osudech Skuhrova nic nevíme; neníť známo ani, zdali jej Kolda k Rychemberku držel, ani zdali se dostal po smrti Annině rodu Kunštatskému. Když zase právo v zemi před se šla, a to dlouho po smrti Annině, provolány hrady Skuhrov a Rychemberk se Solnicí za odúmrť, a král Ladislav daroval je (pokud byly věnné) nejvyššímu purkrabí Zdeňkovi ze Šternberka (r. 1454). Od toho postoupena jsou táž práva r. 1455 Jiřímu z Kunštatu a z Poděbrad, správci království. Tento zveden r. 1456 na ty dědiny do 2750 kop, a poněvadž se byl také stal též dědicem pravým Skuhrova a Rychemberka, nebyly mu od těch dob žádné překážky více činěny. Za dob těchto, ne-li již za husitských, pozbyl hrad bývalé své důležitosti, nejsa vedlé pevnosti také obydlím panským, pročež záhy počal pustnouti a za pana Jiříka docela v rumy sklesl a zboží jeho s panstvím Litickým, a Rychemberským splynulo. Kdy se to zběhlo, není nám ovšem známo, poněvadž se nedostává zápisů podrobných. Když tedy prodáno panství to r. 1495 Vilémovi z Pernšteina, jmenováno v listině trhové toliko městečko Skuhrov; o hradu se mlčelo, poněvadž již sídlem nějakého zvláštního zboží nebyl. Následující páni drželi Skuhrov k panství Potšteinskému. Když pak toto rozprodáno bylo, prodal Arnošt falckrabě na Rýně a kníže Bavorský (r. 1558, 15. července) Benjaminovi z Vlkanova město Solnici, vsi Litohrad, Ještětice s manem, Újezd, Brocno, Brocenko, Kvasiny, městečko Skuhrov a nad ním hrad pustý, Svinné Veliké, Svinné Malé s manem, Hraštici, Proloh, Rybníčky, Dobré Lukavici Horní, Ouřín Velký a při něm Nový Hrad pustý s rychtou svobodnou, Ouřín Malý, Bukovinu s 2 many, s krčmami a vším příslušenstvím. Hrad valně sešlý nebyl již opravován, poněvadž se nelíbilo novému držiteli na vysoké hoře mezi těsnými hradbami bydleti, a když pak nové sídlo v Solnici povstalo, počal se statek také Solnickým nazývati..