kostel sv. Jiří

Loď je téměř čtvercová o rozměrech 8,15 x 7,40 m, plochostropá s dřevěným stropem z roku 1626, který původně zdobily plátěné výplně s nápisy a heraldickými motivy. Zdi jsou zdobeny barokními freskami, v severní a jižní zdi jsou páry barokních segmentových oken. Kruchta je dřevěná vynesená na sloupech, zdobená malbami. K severní zdi lodi přiléhá drobná čtvercová předsíň, od západu hranolová gotická věž zakončená cibulí s barokně doplněným průčelím, do nějž je vloženo točité schodiště do zvonového patra. Presbytář o délce 7,4 m a šířce 4,9 m je zakončen pěti stranami osmiúhelníku o délce strany 2 m, zevně členěnými odstupněnými opěráky s pultem. Okna jsou lomená, bez kružeb. Presbytář je sklenut jedním polem křížové žebrové klenby s šestipaprsčitým závěrem do terčových neprofilovaných svorníků, žebra vybíhají z různě tvarovaných konzol (jehlancové, kružbová, kuželová, figurální). V severní zdi je pravoúhlý výklenek s pískovcovým ostěním (sanktuárium?). Ze severní strany presbytáře vede profilovaný sedlový portál do obdélné valeně zaklenuté sakristie. Hlavní oltář pochází z 2. poloviny 17. století, oltářní obraz sv. Jiří namaloval r. 1899 Jan Umlauf. Po jeho stranách umístěny sochy sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého. Postranní oltáře jsou podle Soupisu památek současné s hlavním, podle UPČ novorománské. Ve sbírkách Národního muzea v Praze je od roku 1903 uložena původní archa z kostela sv. Jiří, s deskovými malbami z konce 16. století. Uprostřed sv. Jiří ve zbroji na bílém koni poráží draka v údolí, nad nímž je na skále hrad, vpravo čeká kněžna s beránkem. Na pravém křídle je na vnitřní straně sv. Václav, na vnější straně Korunování Páně a Kladení do hrobu. Na levém křídle je uvnitř sv. Vít, vně Zjevení Páně v zahradě getsemanské a Bičování u sloupu. Ze stejného období pochází i deskový obraz Zmrtvýchvstání původně umístěný v lodi. Soupis památek uvádí dva velké zvony datované do let 1520 a 1747, umíráček a sanktusník. Na zvonové stolici je vyryt letopočet 1725. Soupis památek také uvádí v dlažbě lodi heraldický náhrobník z počátku 17. století. Novější literatura se ani o zvonech, ani o náhrobníku nezmiňuje. Okolo kostela leží oproti původnímu stavu zmenšený hřbitov, kde v minulosti stávala i kostnice.

Díky příslušnosti do Litomyšle je opomíjen konfirmačními knihami, nejbohatším pramenem pro církevní dějiny pražské arcidiecéze 14. století, a to s jedinou výjimkou z roku 1394, kdy voletický farář Václav směnil svou faru s Janem, farářem v Písečné. Před rokem 1629 byl podle pamětní knihy lužské fary kostel upraven barokně. Tehdy zanikla i samostatná fara a od roku 1677 byl kostel filiální do Luže. Další úpravy jsou z první poloviny (UPČ) a (nebo) z konce (Soupis památek) století osmnáctého. Poslední výraznější úpravy proběhly roku 1899..