Příčovy

Jiří na Pražském hradě a součástí jeho majetku je až do roku 1436. Klášter ves kupodivu neztratil již v počátcích husitského hnutí, stalo se tak teprve roku 1436, v souvislosti se zástavami církevního majetku panovníkem světským držitelům, v tomto případě Zikmund Lucemburský zastavuje majetek Petrovi z Janovic na Vysokém Chlumci. Po něm jej dědí jeho syn Jetřich z Janovic na Vysokém Chlumci, kterému v roce 1460 potvrzuje zástavu Jiří z Poděbrad. Jetřichovi nástupci v držbě Vysokého Chlumce – bratři Děpolt, Václav a Ladislav z Lobkovic – prodávají Příčovy v roce 1487 kapitule kostela sv. Víta na Pražském hradě. Z majetku kapituly se dostala ves v souvislosti se stavovským povstáním, kdy byly zabrány některé církevní majetky a rozprodány. Tak se v roce 1620 ves stává majetkem Anny Černínové z Chudenic. Po porážce stavovského povstání v roce 1621 nejenom, že byl její manžel Diviš Černín z Chudenic popraven, ale Anna se musela vzdát Příčov a dalšího majetku zabaveného církvi. Příčovy byly později připojeny svatovítskou kapitulou ke statku Hostěradice, k němuž patřily až do konce 17. století. V průběhu devadesátých let 17. století se nakonec kapitula rozhodla prodat menší zboží, ze kterých plynul malý užitek, a to se týkalo i Příčov. Se žádostí o povolení k tomuto úkonu se kapitula obrátila na samotného papeže (Inocenc XII.) a 20. prosince roku 1698 dostala kladnou odpověď s povolením. To tedy znamenalo, že mohla začít hledat vhodného kupce. Jím se stal nakonec pražský měšťan Ferdinand Ignác (tj. Havel) Schönpflug z Gamsenbergu. Právě s ním uzavřela kapitula roku 1712 smlouvu a za sumu 6700 zlatých mu odprodala statek a ves Příčové Luhy s dalším příslušenstvím. Toto způsobilo obrat v historii této vesnice, která předtím byla jen součást jiného, většího majetku. Od roku 1712 se stala střediskem a centrem nově vytvořeného panství a její držitel zde vystavěl v letech 1712–1714 nový poplužní dvůr se zámkem, jehož součást byla i kaple. V roce 1718 přikupuje od kapituly sv. Víta ves Vidlákovu Lhotu. Ferdinand Ignác Schönpflug odkázal statek a zámek nejmladšímu synovi Antonínu Karlovi z Gamsenbergu, který je převzal po úmrtí svého otce v roce 1725. Tento majitel v roce 1744 kupuje statek Stádlec a následkem toho prodává Příčovy v roce 1749 Janovi Františkovi Baullerovi von Hohenburg, který v roce 1754 zboží dál prodává Marii Anně von Cello, která je zase hned po roce prodává Janovi Vilémovi von Tempis. Ten se záhy dostal do špatné finanční situace, proto byla v roce 1760 zřízena komise pro vypořádání s věřiteli a tato komise Příčovy prodává v roce 1761 Františkovi Norbertu Kfelíři ze Zakšova, který panství prodává v roce 1772 Markusovi Františkovi von Joanelli, který zadlužený umírá v roce 1777 a je zřízena další komise. V roce 1780 panství od komise spolu ze Skrýšovem kupuje Antonín Friedrich baron Žlutický, který v roce 1796 panství předává svému synovi Friedrichovi, který dál prodává Františce Peithnerové, rozené Küttelové, statky Skrýšov a Příčovy. Po několika následujících prodejích v rozmezí let 1802–1805, se panství Příčovy spolu s panstvím Skrýšov stává majetkem Františka Josefa Maxmiliána z Lobkovic a je připojeno k panství Vysoký Chlumec. Poplužní dvůr se zámkem byl nejprve obhospodařován majiteli ve vlastní režii, posléze byl pronajímán. Víme, že koncem 19. a počátkem 20. století (až do své smrti 17. října roku 1905) byl pachtýřem dvora pan Ignác Piek. V lobkovickém majetku zůstává zámek v Příčovech až do pozemkové reformy v roce 1923, kdy byl prodán do soukromých rukou. Zámek se špejcharem a s devíti hektary půdy tehdy koupil pan Ant. Hamerský, bývalý zahradník v Mitrovicích. Jeho potomkům pak zámek patří dodnes..