Vysoký Chlumec

S těžkými břemeny démoni odpočívali na Drahách u Počepic. Na tuto skutečnost poukazovalo lidové označení “Čertovo sedlo”. Stavitelé pekelníkům dlouho vzdorovat nevydrželi a podřídili se jejich vůli. Hrad tedy vyrostl na vrchu Chlumci. Původní chlumecký hrad se od své současné podoby lišil. Střecha na hlavní budově byla mnohem vyšší a značně špičatá a štíhlé tvary hlásky se opakovaly i na ostatním stavení. Po třicetileté válce byly sníženy zdi a krov byl postaven nový, nižší. Tím hrad přišel o svůj starodávný ráz. Hradní sídlo nejspíše vystavěl v druhé polovině 14. století Purkart Strnad z Janovic, jeden z nejoblíbenějších dvořanů krále Václava IV. Později hrad krátce vlastnil Ojíř z Očedělic, od něhož ho v roce 1474 koupila Anna Švihovská, vdova po Janu Popelu z Lobkowicz, se svými třemi syny Děpoltem, Václavem a Ladislavem. Tak se dostalo chlumecké panství na dlouhá staletí do rukou šlechtického rodu Lobkowiczů. Za vlády Lobkowiczů se panství úspěšně rozrůstalo. Významnou měrou se o to zasloužil Zdeněk Vojtěch z Lobkowicz, nejvyšší kancléř království Českého. Ten se v roce 1603 oženil s Polyxenou z Pernštejna, vdovou po bohatém a mocném Vilému z Rožmberka, čímž se majetek rodu významně rozšířil. Polyxena vlastnila statky kdysi mocných a zámožných pánů z Pernštejna (včetně Roudnice nad Labem) a postupně další kupovala. Polyxena z Lobkowicz (1566–1642) se zapsala do dějin hned tří významných rodů: Pernštejnů, Rožmberků a Lobkowiczů. Zatímco u prvních dvou byla svědkem jejich vymření, třetímu zajistila pokračování na další staletí dopředu. Po smrti Zdeňka Vojtěcha připadl Polyxeně veškerý rodový majetek nevídané hodnoty. Chlumecké panství, největší v kraji a jedno z největších v Čechách vůbec, zdědil jediný syn Zdeňka Vojtěcha a Polyxeny – Václav Eusebius. V té době na Vysokém Chlumci sídlili pouze panští úředníci, protože rodina Lobkowiczů se zdržovala především v Roudnici nad Labem. Chlumecký hrad postupně chátral, avšak i přes bídný stav sem byly v roce 1644 z okolních dvorů převezeny mnohé cenné věci, živý inventář a zásoby v naději, že zde budou v bezpečí před císařskými a švédskými vojsky. Hradu se však zmocnili po krátkém boji Švédové a co nestačili zkonzumovat, to si odvezli nebo alespoň zničili. Na Chlumci a v okolí nadělali obrovské škody. Mohutná stavba chlumeckého hradu byla udržována jen drobnými a nezbytnými opravami. V té době přestávaly hrady plnit svou původní funkci. Pokročilý vývoj bojové techniky už nemohly zastavit ani masivní hradby, ani padací mosty, a tak se hrady přestavovaly na pohodlnější obydlí – zámky. I pro přestavbu Vysokého Chlumce byly připraveny plány, ale z projektu sešlo, a tak stavitel Antonio Porta stačil vybudovat v roce 1678 pouze západní předhradí s raně barokní branou a mostem v místech původního gotického, zčásti zdvihacího mostu. Jedním z dalších majitelů chlumeckého panství byl Ferdinand Filip z Lobkowicz, který své panství nikdy nenavštívil a ponechal je v péči úředníků. Jaká to byla péče, o tom svědčí selské bouře a zásah rakouské vlády, která ustanovila administrátorem všech panství za neschopného Ferdinanda Filipa jeho synovce Augusta. Ten je spravoval vzorně i jménem nezletilého Josefa Františka Maxmiliána. Ovšem ani Josef František Maxmilián nevěnoval chlumeckého hradu a panství žádnou pozornost. Přesto se do dějin lobkowiczkého rodu zapsal viditelným způsobem. Finančně totiž podporoval hudebního skladatele Ludwiga van Beethovena, který se díky němu mohl nerušeně a bez existenčních starostí věnovat tvorbě. Několik skladeb věnoval svému mecenáši jako projev díků. Nejznámější z těchto děl, 3. symfonie Eroica, mělo světovou premiéru v Lobkowiczkém paláci ve Vídni roku 1801. Se vznikem Československa roku 1918 byly zrušeny šlechtické tituly a Lobkowiczové se věnovali především práci ve státní sféře a v diplomacii. Hrad Vysoký Chlumec zůstal téměř opuštěn, ale majitelé hrad přesto nechávali opravovat a udržovat. V období protektorátu zabavili lobkowiczký majetek němečtí nacisté. V roce 1948 byl vysokochlumecký hrad v důsledku znárodnění a zestátnění převeden do péče státu. Restaurační práce byly prováděny postupně od roku 1963 do roku 1973. V roce 1992 byl hrad vrácen rodu Lobkowiczů. Od roku 1998 se hrad stal rezidencí nového majitele. Je jím Riprand, Graf von und zu Arco-Zinneberg. Manželé Arco-Zinnerbergovi se do společenského života ve Vysokém Chlumci zapojili několika záslužnými aktivitami – finančně i věcně podpořili místní základní školu a na počátku roku 2001 byli hlavními iniciátory založení Nadačního fondu Patronát Sedlčansko. V čele této organizace je pan Riprand Arco-Zinnerberg, správní radu tvoří jeho žena Maria Beatrice, sedlčanský starosta Ing. Jiří Burian, kněz Stanislav Zápotocký, Ing .arch. Michal Ibl, JUDr. Krylová a pan Bláha. Zahajovací schůze se konala koncem března 2001 v budově Lesní správy, činnost nadace se zaměřuje na opravu kulturních památek Sedlčanska. Hrad prošel v předcházejících letech celkovou rekonstrukcí a není veřejnosti přístupný. V podhradí je možné navštívit známý Lobkowiczký pivovar, založený v roce 1466..

1235 psal Mrákota a r. 1250 Vintíř z Chlumce. Zda stálo také až na temeni vrchu zvaného Chlumec nebo níže pod ním, kde pak vyrostla v podhradí ves stejného jména, nedá se dnes určit. Po Purkartovi z Janovic († 1397) zůstalo několik synů, z nichž Jan spravoval v r. 1404 Chlumec, mladší bratři se připomínají jako páni na Chlumci od r. 1412. Nakonec získal hrad další z bratrů, Petr z Janovic, jenž r. 1415 pečetil stížný list české šlechty koncilu do Kostnice; v r. 1434 bojoval na straně panské jednoty u Lipan, od císaře Zikmunda získal potom do zástavy některé vesnice v okolí Chlumce, které dříve patřily klášteru sv. Jiří na Pražském hradě. Podle nejstaršího popisu chlumeckého zboží z poloviny 15. století patřila k hradu ves pod ním, 16 dědičných vsí, dvě zboží v okolí a lesy. Hrad postavený na vrcholu osamělého žulového vrchu Chlumce měl v té době dvě obytná křídla (západní a východní), která uzavírala poměrně malé nádvoří. Jeho půdorys nepravidelného čtyřúhelníka, k východu se zužujícího, prozrazuje svou dispozicí jako dobu vzniku pozdní léta vlády Karla IV. Západní křídlo obracelo k vstupní straně nepochybně plnou zeď, bez oken, jen v přízemí byla úzká hrotitá okna. Vzhledem k situaci skalnatého terénu bylo toto křídlo široké, ale mělké, naproti tomu křídlo východní úzké a hluboké. Toto obytné jádro hradu obklopovalo parkán, který se v jihovýchodním svahu rozšiřoval v menší předhradí. Vstup do hradu byl tehdy asi na místě dnešní západní brány, a to nejprve po mostě visutém, za ním pak po mostě zvedacím. Od jihozápadního cípu parkánu obcházela cesta celé obytné jádro a teprve na opačném konci, na jihovýchodě, ústila druhou branou do vnitřního nádvoří. Jižní, užší část parkánu byla spojena s vnitřním nádvořím zvláštní brankou po padacím můstku. Syn Petra z Janovic Jetřich, který se připomíná na Chlumci po r. 1452, byl stoupencem Jiřího z Poděbrad. Po vzoru svého otce pokračoval v získávání dalších statků v okolí do zástavy. Zemřel kolem r. 1469 a jeho dědicem se stal Jenec z Janovic a Petršpurka, jenž brzy prodal Chlumec Bedřichu Ojířovi z Očedělic. Již v r. 1474 koupila hrad Chlumec, městečko Sedlec a příslušné vesnice vdova po Janu Popeloví z Lobkovic Anna, poručnice Popelových sirotků. Tak se dostalo chlumecké zboží do rukou Lobkoviců, jimž zůstalo mnoho století. Už v druhé polovině 15. století došlo na hradě Chlumci k některým přestavbám. Západní palác byl rozšířen o postranní dvorní křídla a přístupová cesta do vnitřního nádvoří byla zkrácena tím, že v severní ohradní zdi byl otevřen nový vstup, kterým se vchází dodnes. K východnímu obytnému křídlu byl přistavěn mohutný pilíř, nesoucí arkýř z hrázděného zdiva. Přeložením vstupu bylo staré předhradí na jihovýchodní straně vyřazeno z provozu; proto byl místo něho na jižní straně vybudován nový dvůr, do něhož byl přístup od západu gotickou branou, kterou z pravé strany chránila hranolová věž. Přilehlá obytná budova i věž byly tehdy spojeny s vnitřním hradem pavlačí, na niž se vcházelo z jižní části parkánu gotickým portálkem po padacím můstku. Ze synů Jana Popela z Lobkovic převzal Chlumec r. 1476 Děpolt, který získal do dědičného majetku zastavené vsi kláštera sv. Jiří na Pražském hradě a rožmberské zboží Křepenice. V r. 1490 se rozdělil s bratry tak, že si ponechal Sedlčany a Miličín, Václav a Ladislav dostali po polovině Chlumce; Děpolt brzy nato odešel na Bílinu. Po smrti Václava z Lobkovic (1532) zdědil Chlumec Ladislavův syn Ladislav z Lobkovic (1502–1584), který potom zastával vysoké úřady (dvorský maršálek, 1548–1570 prezident apelačního soudu, nejvyšší hofmistr). I on pokračoval ve zvětšování majetku (přikoupil Jistebnici, Krásnou Horu aj.). Z jeho čtyř synů byl nejznámější Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic (1568–1628), který byl pánem na Chlumci již od r. 1595. Od r. 1599 působil jako nejvyšší kancléř. Přitom byl jedním z hlavních exponentů katolické protistavovské politiky. Proto byl za českého stavovského povstání v r. 1618 vypovězen z Čech a jeho statky byly zabaveny. Získal je zase po Bílé hoře. Chlumec se v průběhu dalšího růstu lobkovického nemovitého majetku stal centrem rozlehlého panství. Hned po smrtí Jakuba Krčína z Jelčan (1604) byly k Chlumci připojeny Křepenice s městem Sedlčany, v r. 1609 koupila Zdeňkova manželka Polyxena, rozená z Pernštejna, statek Počepice. Za pobělohorských konfiskací získala v r. 1623 Čachořice, Kamýk nad Vltavou, Nedrahovice, Obděnice, Skoupý; později přibyly ještě Nové Dvory. Podle urbáře z r. 1637 bylo na chlumeckém panství (včetně přikoupených statků) 1 město (Sedlčany), 4 městečka (Chlumec, Sedlec, Krásná Hora nad Vltavou, Kamýk nad Vltavou) a 90 vsí. Po smrti Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovic (1628) sídlila vdova Polyxena většinou na Roudnici nad Labem, kterou dostala jako dědictví po svém prvním manželovi Vilémovi z Rožmberka. Rozsáhlé statky přešly ještě za jejího života do rukou jediného syna Václava Eusebia z Lobkovic, který se nejprve dlouho věnoval službě vojenské (polní maršálek, předseda dvorské válečné rady), potom dvorské (ministr, prezident tajné rady), ale v r. 1674 upadl u dvora v nemilost a stáhl se do ústraní na Roudnici nad Labem, kde r. 1677 zemřel. Po vzoru svého otce, který byl i s potomky povýšen do stavu říšských knížat, pokračoval ve zvyšování lesku rodového jména: r. 1646 koupil vévodství zaháňské ve Slezsku, takže získal vévodský titul. Třicetiletou válku přečkal chlumecký hrad v podstatě bez větších škod, na jejichž odstranění stačila běžná stavební údržba. K větší změně došlo u východního křídla, jehož celá jižní část se zřítila. Nádvoří tu bylo po rozšíření křídla na západní straně uzavřeno novou zdí. Původní arkýř byl potom nahrazen presbytářem kaple, která vznikla částečnou výstavbou pobořeného východního křídla; přístup do ní byl z nádvoří po točitém renesančním schodišti, nad nímž dodnes stojí cibulová báň. K přestavbám došlo také u západního křídla starého paláce, ke kterému byla přistavěna dvě pobočná křídla, spojená arkádou. Když v r. 1668 vstoupil do služeb Václava Eusebia z Lobkovic vlašský stavitel Antonio Porta, který potom přestavěl zámek v Roudnici nad Labem, měl být také chlumecký hrad nahrazen velkou zámeckou novostavbou. Naštěstí nebyl tento plán proveden. Porta se nakonec musel spokojit jen s menšími úpravami v prostoru západní brány, kde byl v r. 1678 padací most nahrazen podklenutým kamenným mostem. Dědicem Václava Eusebia se stal jeho syn Ferdinand August z Lobkovic († 1715), po něm následovali krátce za sebou syn Filip († 1734) a vnuk Ferdinand Filip (od r. 1739). Za nich ani za jejich nástupců se podoba zdejšího hradu v podstatě už neměnila. Chlumec, ačkoliv byl středem rozsáhlého panství, ke kterému patřilo na konci feudální doby 5 měst a městysů a 80 vesnic, nebyl hlavním sídlem svých majitelů, takže zůstával ušetřen dobových proměn jak ve své architektuře, tak i ve vnitřním zařízení. V majetku roudnické větve lobkovického rodu byl Vysoký Chlumec až do revize pozemkové reformy v r. 1948, kdy přešel jako významná umělecko-historická památka do správy státní památkové péče. Nejprve sloužil jako skladiště svozů památkového mobiliáře z ostatních zestátněných hradů a zámků, později byl důkladně opraven. V jeho interiérech byla instalována expozice, věnovaná historickému vývoji zdejší oblasti..