
Jak vypadala stará gotická tvrz nevíme. Sídlo Vojkovských z Milhostic bylo postaveno nejspíš v místě kde tvrz stávala a není vyloučeno, že při jeho stavbě bylo využito staršího zdiva.
Další možnost naznačuje online rozhovor s dnešním majitelem, podle něhož je „přístavek k zámku“ starší než zámecká budova, která byla přistavěna na spáru teprve jeho již omítnutému zdivu. Co je však míněno oním přístavkem z rozhovoru nevyplývá, mohl by jím být rizalit v severním zámeckém průčelí stejně jako severní křídlo hospodářského dvora přiléhající k zámku od západu.
Vlastní zámecká stavba je obdélná dvoupatrová budova podélnou osou orientovaná ve směru východ – západ. Obě kratší průčelí jsou zakončena trojúhelníkovými štíty, ze severním průčelí vystupuje excentricky umístěný jednoosý rizalit se zaoblenými nárožími. Hlavní jižní průčelí má zvýrazněnou střední část - v prvním patře je balkon, po jeho stranách až ke střešní římse stoupá iluzivní bosáž a celá vertikální osa je zakončena čtyřhrannou věžičkou s barokní cibulí. Ve volném prostoru mezi okny druhého patra byly původně sluneční hodiny, jejichž zbytky byly patrné ještě r. 2000 před opravou fasády.
Jižně od zámku stojí barokní kaple sv. Josefa a nevelký zámecký park s cca 200 stromy, jejichž stáří dendrologové odhadují mezi 150-250 lety.
Když roku 1611 Adam Felix Vojkovský z Milhostic prodal Osečeny, ponechal si Kňovice na kterých dříve při svém sňatku pojistil věno své manželky Ludmily, dcery slavného rybníkáře Jakuba Krčína z Jelčan. Stará tvrz již byla neobyvatelná (pokud vůbec ještě stála), proto si Adam Felix postavil nové kamenné sídlo. Když roku 1628 pro víru odešel do exilu, prodal Kňovice horlivému rekatolizátorovi a pobělohorskému zbohatlíku hraběti Pavlu Michnovi z Vacínova. Jeho syn prodal Kňovice roku 1665 známému vědci, fyzikovi a doktoru medicíny Mikuláši Franchimontu z Frankenfeldu. Do podoby barokního zámku přestavěla zdejší sídlo pravděpodobně až jeho vnučka Anna Marie Viktorie, která Kňovice zdědila roku 1709. Byla to právě ona, kdo roku 1730 nechal postavit barokní kapli sv. Josefa, s velkou pravděpodobností je tudíž i přestavba sídla na barokní zámek jejím dílem. Anna Marie se provdala za Václava Arnošta Malovce z Chýnova a Kňovice dostala věnem jejich dcera Anna Terezie (+1798) provdaná za Františka Václava Lipovského z Lipovice. Jejich syn Jan Vincent Lipovský z Lipovice prodal roku 1813 Kňovice Antonínu Wangovi, zřejmě některý z jeho potomků někdy ve druhé polovině 19. století upravil zámek novogoticky. Od Wangů roku 1895 koupil Kňovice MUDr. Emerich Maixner, významný český internista, univerzitní profesor, v letech 1878-97 vrchní redaktor Ottova slovníku naučného. Jeho potomkům byl zámek roku 1948 zkonfiskován a v dalších desetiletích sloužil potřebám zdejšího národního výboru. Po roce 1989 se zámek opět navrátil do soukromých rukou a jeho současným majitelem je pražský podnikatel pan M. Hruda, který jej nyní rekonstruuje.