
Ves Měšetice, která má asi stovku obyvatel, je prvně zmiňována r. 1350. Stávaly tu dvě tvrze, které zcela zanikly. Po jedné z nich však zůstalo alespoň okrouhlé tvrziště. Od r. 1850 byly Měšetice samostatnou obcí, od r. 1975 jsou místní částí města Sedlec-Prčice, od nějž jsou vzdáleny asi 2 km severozápadně po silnici II/120. Ves leží mimo železniční síť, vyhýbají se jí i turisticky značené cesty a cyklotrasy. Na katastru Měšetic se v otevřeném terénu pod vsí od r. 1974 nachází středisko družicových spojů se zdaleka viditelnými parabolickými anténami.
Na třech jejích venkovních stěnách jsou umístěny pamětní desky. První je věnována 15 místním obětem 1. světové války, zatímco druhá připomíná Karla Stibora (1914-1940), synka ze statku č. p. 2, který se sice vyučil zámečníkem, ale tak mu učarovala letadla, že se stal pilotem. Na počátku 2. světové války uprchl do zahraničí a ve Velké Británii byl přijat do proslulé stíhací perutě. Jako rotmistr tragicky zahynul při srážce dvou letounů na podzim 1940. Třetí deska připomíná proslulého romantického básníka Karla Hynka Máchu (1810-1836), který až do r. 1830 pobýval v Měšeticích o prázdninách u příbuzných. Jeho praděd Matěj Mácha, který zemřel r. 1750, se sem přistěhoval z Krásné Hory nad Vltavou. Byl původně kovářem, ale tady si pronajal hospodu a ve stejné činnosti pokračoval i jeho syn František. V třetí generaci se Antonín Mácha (1769-1843) vyučil v nedalekém Strnadovském mlýně mlynářem, ale později odešel do Prahy, kde si otevřel krupařský krámek a stal se otcem syna pokřtěného Ignaz, česky Hynek. To už byl budoucí básník, který do Měšetic jezdil k tetám Anně nebo Marii a podnikal odtud své pověstné dlouhé výlety. Připomínají je i pamětní desky na zříceninách nedalekého hradu Zvěřinec nebo vzdálenějšího hradu Borotín..