
U Kosovy Hory poblíž silnice č.18 se nalézá osamělý židovský hřbitov. Velice snadno si ho všimneme, když budeme projíždět výše uvedenou silnicí směrem od Sedlčan a zhruba 200m od mostu, za kterým lze odbočit doprava a dojet přímo na náměstí v Kosově Hoře, se podíváme na pravou stranu, kde nelze nevidět, jak od silnice vede stará kamenná zeď. Můžeme si všimnout i brány s vchodem na hřbitov.
V jeho nejstarším oddílu lze spatřit náhrobní kameny z druhé poloviny 16.století. Většina z nich, je však zapadlá a mají nečitelné nápisy. Jak ve své knize uvádí Čeněk Habart, lze si všimnout na náhrobcích dvou pokolení: „Lévy s označením harfy a Juda a koflíkem. Kameny rabínů mají znamení Aronovo (dvě ruce).“ Jak se dále můžeme dočíst, bývala zdejší židovská obec spolu s Voticemi a Benešovem největší obcí v Příbramském kraji a měla po všechna léta svého rabína a svou německou školu. Kosova Hora měla i svojí synagogu založenou v 17. století, která v roce 1697 vyhořela i s celým městečkem. Velké požáry se v historii Kosovy Hory několikrát krutě opakovaly. Zejména v r. 1622, již ve zmíněném r. 1697 a dále v letech 1834 a 1837.
Příchodem nacistů za II. světové války odešla celá židovská komunita, a jak lze vyčíst z posledních uložených hrobů na hřbitově, většina místních židovských obyvatel zahynula v koncentračních táborech.
libreto k Smetanově Prodané nevěstě), ale i poezii či divadelní hry. Ve vlastní tvorbě se věnoval poezii i původní dramatické práci..
V průběhu 17. a 18. století se zdejší židovská obec rozrůstala (1654 - 8 rodin, 1674 – 18 rodin, 1793 - 24 rodin. Vrcholem bylo 19. století, kdy cca 400 osob židovského vyznání tvořilo třetinu obyvatel Kosovy Hory. Poté však počty začaly prudce klesat, již roku 1880 to bylo 183 osob, r. 1900 114 osob a roku 1930 pouhých 32 osob..