vodní nádrž Orlík

Nese jméno zámku Orlík, který kdysi vystupoval na skále nad hlubokým údolím Vltavy a dnes se nachází jen několik metrů nad hladinou přehradního jezera. Autorem přehrady je Ing. Alois Kraus. Po stavební stránce byla přehrada dokončena a slavnostně uvedena do provozu 22. prosince 1961. Poslední, IV. turbína vodní elektrárny byla spuštěna 10. dubna 1962. Těleso Orlické přehrady je v řetězu vltavských přehrad největší, nejvyšší a nejmohutnější. Její 450 m dlouhá betonová tížní hráz dosahuje v koruně výšky 91 m. Vzdutí je dlouhé na Vltavě 68 km, na Otavě 23 km a na Lužnici 7 km. Největší hloubka je 74 m. Objemem zadržené vody se nádrž Orlík řadí na první místo v Česku. Vodní elektrárna je umístěna v levé části řeky u paty betonové hráze. Do provozu byla uvedena v letech 1960–1961 a celkový instalovaný výkon činí 364 MW. Plného výkonu je elektrárna schopna dosáhnout za 2 minuty a plní důležitou roli při stabilizaci elektrické sítě. Na obou březích nádrže vyrostla řada rekreačních objektů a kempů. Po obou březích také vede řada turisticky značených stezek. Hlavní silnice z Tábora směrem na Písek a Plzeň překonávají jezero přes Podolský a Žďákovský most. Silnice z Milevska do Mirotic překonává přehradní nádrž u Zvíkova dvojicí mostů přes Vltavu a Otavu. Údolí také překonává železniční most trati Tábor–Ražice z r. 1889, který pro nevyhovující technický stav je r. 2023 nahrazován novým. Na přehradním jezeře je zejména v letních měsících provozována lodní doprava, která spojuje turisticky zajímavá místa umístěná téměř po celé délce jezera. Součástí stavby přehrady bylo i lodní zdvihadlo pro lodě o výtlaku do 300 t, to však nebylo v době výstavby dokončeno. Dokončováno je v letech 2022-2024..