Zlín

1358 bratři Albert a Zdeněk z Šternberka. Vláda Šternberků (do r. 1437) přinesla městečku několik hospodářských i sociálních východ. V té době byla ve Zlíně postavena větší tvrz, která se v r. 1366 nazývá hradem. Je to první zmínka o zlínské tvrzi, jež se v pozdějších zápisech ze 14. a 15. století uváděla vždy na prvním místě jako nejcennější objekt panství. Na dobu jejího vzniku za vlády Šternberků ukazuje také lidová pověst, zaznamenaná moravským topografem Řehořem Wolným, podle které se zlínská tvrz nazývala původně Šternberk. Zlínská tvrz byla zpočátku hlavním obranným a opěrným bodem města. Ze všech čtyř stran ji chránily příkopy, naplněné v případě ohrožení vodou z Březnického a Kudlovského potoka. Přes příkopy vedly padací mosty. Po smrti Viléma ze Šternberka v r. 1392, jímž vymřela tato větev rodu, stal se Zlín s tvrzí nakrátko zbožím markraběcím, ale již v r. 1397 jej opět získali Šternberkové z druhé větve. Ke zlínskému panství tehdy patřily vesnice Čepkov, (dnes zlínská ulice), Prštné, Mladcová (dnes součást Zlína), Zbožná (zanikla), Březnice, Bonětice (zanikla), Klečůvka, Trnava a polovina Želechvic. Ještě v r. 1397 povýšil Zdeněk ze Šternberka Zlín na město. Od r. 1437 vlastnil zlínské panství Petr Roman z Vítovic a od r. 1485 Vilém Tetour z Tetova. Tetouři udrželi město s tvrzí až do r. 1571, kdy je koupil Jan Kropáč z Nevědomí. V tomto roce byla stará tvrz, stojící mezi Zlínem a Grygovem, přestavěna v renesanční zámek s arkádami v nádvoří. Dokončení stavby připomíná kamenná pamětní deska zazděná v průčelí zdi dnešního zámku s erby a nápisem „Panu Janu Kropáči Veronika z Leskovce 1571“. Od r. 1589 byl majitelem zlínského panství Jan Cedlar z Hoffu. Na počátku 17. století vypálili město Bočkajovci a přitom byl zřejmě poškozen i zámek. Nástupce Jna Ceslara Kryštof se zúčastnil českého stavovského povstání z l. 1618 – 1620; jeho zlínské panství byslo poroto po Bílé hoře zkonfiskováno a prodáno Kryštofu Karlovi Podstatskému z Prusinovic. Ale ten je již v r. 1655 prodal za 52 000 zl. uherskému šlechtici Gabrielu Serenyiovi z Kis Sereny. Serenyiové si udrželi zlínské panství až do r. 1713, kdy je koupil za 144 000zl. Jan Leopold z Rottalu. Za pozdějších častých vpádů uherských vojsk bylo celé panství vypleněno

V těchto dobách zcela zpustl také línský zámek, o kterém nemáme pro první polovinu 18. století spolehlivé zprávy. Teprve v r. 1777, kdy zlínské panství patřilo hraběti Františku Antonínovi Khewenhüllerovi, byl na místě zpustošeného zámku vystavěn nový. Zachované renesanční prvky ukazují, že se při tom navázalo na předcházející stavbu. Je to mohutná dvoupatrová čtyřkřídlá budova s velmi malým nádvořím obdélníkového tvaru, členěným prosklenými arkádami v přízemí i v patrech. Průčelí je rozděleno širokými bočními rizality. Balkón spočívá na pěti dvojicích sloupů zakončených hranolovými podnožemi. Kolem zámku byla původně zřízena zahrada, přeměněná v první polovině 19. století v přírodně krajinářský zámecký park. Khewenhüllerové vlastnili zámek jen krátce; v r. 1804 jej prodali spolu s panstvím za 350 000 zl. Klaudiovi Brettonovi. V pozdějších letech, zejména v druhé polovině 19. století, se majitelé zámku i panství často měnili. V r. 1857 je koupil Jan Bergl, ale ještě téhož roku je prodal hraběti Bernardu Stolbergstolberhovi. Koncem 19. století získal panství a zámek baron Leopold Haupt, který v r. 1897 odkázal polovinu velkostatku dr. Štěpánu Viktoru Buchenrodovi a druhou polovinu Marianě Henriettě Hauptové, provdané Buchenrodové. V r. 1929 koupilo zámek město Zlín a velkostatek Baťův podpůrný fond. Dnes je zámek majetkem města Zlín a je v něm umístěno Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně..