Lešná

Micka a V. Siedka. Bohaté členění jak půdorysu tak i průčelí budovy stejně jako střechy, která je opatřena mnoha věžičkami, mu dávají romantický charakter splňující představy loveckého zámečku. Zámek dokumentuje vysokou úroveň bydlení na šlechtickém sídle koncem 19. století. Kromě ústředního topení, elektřiny, domácího telefonu, patří mezi zajímavosti i vlastní vodojem umístěný v zámecké věži s rozvodem studené i teplé vody. Vlastní interiéry jsou bohatě zdobeny řezbářskými pracemi..

Již v roce 1750 byly přemístěny vrchnostenské kanceláře z hradu do vesnice, což dále napomohlo chátrání hradu. V roce 1793 byl hrad již neobydlen a v roce 1804 se mluví již jen o zříceninách. To si vyžádalo stavbu nového sídla. Podle jedněch pramenů zahájil výstavbu nového sídla v Lešné náhradou za Lukov Kristian August Seilern. (*1737 +1801). Podle jiných, to byl až Josef Jan Seilern (1752-1838), který začal se stavbou bažantnice, později vybudoval ohradní zeď a v letech 1809 – 1810 dostavěl budovu barokního zámku. Později k zámku přistavěl ještě delší křídlo s dvoupatrovou věží a hlavní vstup do zámku situoval do tohoto nového křídla. Ve většině literatury se uvádí, že zámek byl v roce 1887 do základů zbořen a na jeho místě dal František Seilern (*1859 +1919) podle plánů architektů J. Micka a V. Siedka vybudovat v letech 1887 - 1894 dnešní zámek. Vlastní práce řídil sám autor projektu vídeňský architekt Johann Mick, který však v roce 1890 zemřel a nahradil jej též vídeňský architekt Viktor Siedek. Je však třeba zvážit, že dispozice starého zámku a nového zámku jsou velice podobné, stejně jako to, že naši předci byli velice šetrní. Nelze tedy s jistotou vyloučit, že se nejednalo jen o rozsáhlou přestavbu. Seilernům patřil zámek do roku 1945. Po roce 1945 se Seilernové odstěhovali do rakouského Litschau. V letech 1991 – 1993 prošel zámek rekonstrukcí. V současné době je zámek a celý areál majetkem města Zlína a zámecké sbírky jsou pak majetkem státu..