
Výrazné tvrziště téměř okrouhlého tvaru na terénní hraně nad údolím potoka Maršavy, na okraji vsi. Na severozápadní straně byla část odkopána. Na jižní a jihozápadní straně následuje až tři metry hluboký příkop a až čtyřmetrový val. Na východní a severní straně bylo opevnění rozvezeno. Na západním okraji a na jižním valu se nacházejí kusy amorfního zdiva.
Patřila jim pouze tvrz a jeden dvorec. V roce 1361 vlastní část Kojic Dalibor z Kojic. V roce 1436 vlastní panství Václav Hrůza z Chelčic, který spojil oba díly vsi. Za jeho syna Bohuslava Hrůzy z Chelčic v roce 1475 se uvádí tvrz jako pustá. V roce 1502 byly Kojice připojeny k pernštejnskému panství..
Ve 14. století náležela již ves klášteru dotčenému; na tvrzi a dvoře svobodném seděl Dalibor z K., jenž měl r. 1361 jakési jednání se mnichy Sedleckými.2) Když byl císař Sigmund 1436 dne 21. září zboží Týnecké a s ním ves Kojice Vaňkovi z. Miletínka zastavil, poroučeli ve vsi dva držitelé, ale za nedlouho spojeny oba díly v jeden statek. Stalo se to asi za Vácslava Hrůzy z Chelčic (1436 a sld.), jenž držel Týnecké zboží zápisem, tvrz Kojickou a díl vsi Chelčic (u Libějic v Prachenště) dědičně. Vácslavův syn Bohuslav neseděl na tvrzi Kojické a proto rychle pustla. Když potom zemřel bezdětek, vyprosili si (1475) Bernart Birka z Násilí a Hynčík syn jeho odumřelé dědictví na králi Vladislavovi a obdrželi je na soudě dvorském , jakkoli tomu Vilém z Landšteina odpíral. K pusté tvrzi patřily tehdá dvůr s poplužím, louky a lesy..