
Veselská brána – původně Nová – je na jihovýchodě města ve stejnojmenné ulici. Pochází z přestavby hradeb v 16. století, ale jádro je zřejmě o sto let starší. V roce 1825 byl vypracován plán na její využití coby sýpky, ale v roce 1876 byla hranolová věž uprostřed zbořena.
Skalická brána je na jihozápadě města také ve stejnojmenné ulici. Je doložena v roce 1500, upravena byla v roce 1541. I tady byla v roce 1876 zbourána středová hranolová věž.
Stará brána neboli Branka bývala v Kostelní ulici na jihovýchodě města. Zde původně byl hlavní vstup do tzv. Nového města přes padací most nad příkopem. V době posledních úprav opevnění v 16. století ještě stála. Její pozůstatky byly nalezeny v roce 1923 při stavbě kanalizace u domů čp. 467 a 468.
Komunikaci mezi Starým a Novým městem obstarával můstek přes příkop – v dnešní Zákostelní ulici. Zbytky kamenné stavby (zřejmě vstupní branky) obsahuje dům čp. 1228.
Fortna se musela nacházet také mezi Novým městem a zámkem – v Hradské ulici. Zaniklá branka stávala zřejmě v opevnění před dnešním mostem.
Vinohradská brána na jihovýchodě města ve stejnojmenné ulici je doložená ještě k roku 1736, stávala v místě domu čp. 129.
Svačinovská brána na jihovýchodě města je doložená k roku 1596. Jméno získala od Ondry Svačiny, který měl v sousedství grunt. Zbořena v 18. století.
Počátkem 14. století se pak stalo poddanským městem pánů z Kravař. Někdy v té době byla Strážnice opevněna zemním valem s branami a příkopem – ze severu pak město chránila řeka Morava. Během husitských válek bylo město téměř zničeno, ale poté bylo obnoveno a rozšířeno směrem k hradu o tzv. Nové město – a bylo celé opět opevněno valem a příkopem. V polovině 16. století bylo kvůli ohrožení Turky opevnění vylepšeno, hlavně obě vstupní brány – Veselská a Skalická – nyní je tvořila hranolová věž s válcovými dvoupodlažními baštami po stranách. V hradbě byly i dvě menší věžové vrány – Svačinovská a Vinohradská – a mezi těmito branami byly v hradbě ještě malé cihlové bašty. Panský dvůr na severovýchodě měl samostatné opevnění. Celé toho ohrazení uzavíralo plochu 65 hektarů, což tehdy byla největší opevněná plocha v Čechách (kromě Prahy). Samostatný okruh hradeb získal i hrad přestavěný Žerotíny na renesanční zámek. Ve válečných letech dalších století se ale opevnění města příliš neosvědčilo, protože nepřátelské armády dokázaly vždy město obsadit – na rozdíl od zámku, který se obléháním ubránil. Opevnění nikdo neudržoval, takže příkopy se postupně zanášely a zdivo se rozpadávalo. V roce 1848 byla část opevnění odstraněna a v roce 1876 byly zbořeny městské brány, takže se dochovaly pouze boční bašty..