klášter benediktinů s kostelem Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele (sv. Prokopa)

Kromě zbytkův n. nádherného kostela skoro nic již slavnou dobu kláštera nepamatuje. Jest tu sice zámek, rozsáhlé do čtyř stran vyzdvižené stavení beze všech ozdob stavitelských, bývalý to konvent kláštera, ale to je stavba pozdějšího již obnoveného kláštera ze 17. století. Z toho, co bývalo obýváno mnichy až do r. 1420 a kde bydleli držitelé 15. a 16. století, není tu pranic. Když Pražané opanovali l. 1421 klášter sv. Prokopa a snad než to se stalo, uprchli mniši se svými poklady a skrývali se v bratrských klášteřích. Kdo se tehdy klášterství ujal, není známo, ale l. 1427 měli je Sazema a Boček Jevišovští z Kunštátu, kteří dali Vaňkovi, mlynáři z Podrataj, mlýniště pod Samopšemi k ustavení mlýna a to pod úrok. Později měl je Sazema sám, podle tu s manželkou Marketou z Levnova, která mu poručila l. 1431 všechen svůj statek. Jsa věrným přivržencem strany pod obojí a jich hejtmanem vpadl t. r. do Rakous a žil ještě l. 1433. Klášterství držel po něm Jan Zajímáč z Kunštátu, jeho synovec, jenž spravoval též široké zboží Jevišovické, ale o něm l. 1435 jinak nařídil. Císař Zikmund zapsal mu r. 1436, 21. září velký kus klášterství s mnohými vesnicemi, snad i klášter samotný; ostatní klášterství též rozchváceno. Jan stál také při straně pod obojí nejen r. 1440, nýbrž i potom při straně Poděbradské, s níž vpadl r. 1448 do Prahy, táhl pak (1450) na Sasy a válčil s jednotou Strakonskou. Když l. 1452 glejtován jest Oldřich jednotou Poděbradskou, psán byl Jan v glejtu jako první po správci zemském. Žil ještě l. 1460 a obdržel tehdá od krále Jiří zápis na ves Hostivař. Po něm měl klášterství Jindřich Jevišovský z Kunštátu, zejména l. 1474, když měl s kosteleckým pánem při loučku u Penčic. Později jej nikde nenacházíme a soudím, že jeho synové byli Jan a Prokop bratří Zajímáčkové, kteří obdařili l. 1488 své poddané Prostoměřské. Ale již před tím (1481) slove Hanuš z Vartemberka seděním na klášteře sv. Prokopa a tak i r. 1494, ačkoliv mezi tím (1491) se také Prokop tak psal. Vysvětliti to pro nedostatek pamětí nelze. Král Vladislav dovolil Prokopovi (1500), aby mohl některé části klášterství zastaviti, kromě toho obdrželi oba bratří (1502) majíce již životy zapsané ještě tu milost, aby dědici jich po vyjití obou životův splacováni byli jedině od králův neb toho zákona. Asi v l. 1502-1505 rozdělili se oba. Janovi dostaly se statky V Čechách a Prokop vzal Jevišovice na Moravě a některé statky v Čechách. Jan byl od té doby samotným pánem na klášteře, sedě tu s manželkou svou Annou z Hradce. Ačkoliv zdědil panství Polenské, zavedl se přese všechno bohatství tak, že prodáváno a zapisováno, aby se z dluhův vybředlo. Od r. 1525 docházelo k tomu, že část po části věřitelům odhádána. Zápisní držitelé bydleli tuším v bývalém konventu, který býval ohrazen a baštami zpevněn. Stavení to se proto nazývá zámkem v současných pamětech. Konvent (totiž osoby) udržel se po r. 1421 stále pobývaje v klášteřích svého zákona a dostal se v držení svého bývalého kláštera teprve asi v polovici 16. století. Když totiž Jan zemřel, dědil po něm syn Ludvík a ten osvobodil Janovi opatovi kl. u sv. Prokopa dům, jejž on od n. Jana otce jeho koupil, ode všech poplatkův. Protože pak nebylo naděje, že by Jan klášterství udržel, vyprosil si (1518) Michal Slavata z Chlumu výplatu téhož kláštera. Když věřitelé na zaplacení dolehali, Ludvík mínil ujíti tomu dobrou vůlí, jíž zastavil právo své zápisné na díl panství s městečkem Sázavou Michalovi Slavatovi. Ale na dolehání věřitelův odhádány dědiny ty komorníkem od desk zemských r. 1528 Vácslavovi Danielovi a Jakubovi Fikarovi z Vratu, zůstal z toho tedy jen malý podíl (právo dědičné) Prokopovi Trmalovi z Toušic, manželu Justiny z Kuštátu. Obec Starého města Pražského měvši sobě právo odhádané od oněch dvou postoupené splacena jest konečně Michalem a práva svého mu r. 1529, 16. března postoupila. Druhá část zboží, totiž městečko Mnichovice s vesnicemi některými, byla se již dříve odhadem dostala Jaroslavovi ze Šelmberka a držána potom k Hrádku komorním. Michal posledním pořízením r. 1533 poručil rozsáhlá zboží svá, a s nimi také zámek Klášter sv. Prokopa Slavatě z Chlumu, strýci svému. Dědic tohoto bohatý Diviš z Chlumu držel zboží tato zděděná k panství svému kosteleckému až do r. 1547, potom přidav se k jednotě pánův a měst proti králi Ferdinandovi citlivě pokutován jest na statcích svých. Mezi jiným ztratil Kostelec a také všechna zboží zápisná, jež ku Kostelci držel. Tudíž postoupil dskami králi Ferdinandovi r. 1547 práv svých k statkům zápisným, jež byly klášter sv. Prokopa zámek, dvůr poplužný s poplužím, městečko Sázava, ve vsích Pyskočilích, Vlkančicích, Přívlakách, Oděradech, Mrzkách, Buníně, Radvanicích c. t. m., nicméně i dědin ode dvora Klášterského, Moštického a Oděradského, vsi Vrbčan a konečně i právo zástavné k Tehovu tvrzi a zboží někdy panství Litomyského, jež byl někdy Michal Slavata zástavou od Viléma Kostky z Postupic dostal. Odňatý tento statek zůstal několik let v držení komory královské a mniši tuším v držení kláštera ale bez klášterství uvedeni. Král Maximilian chtě nabýti panství Dobříšské od Ferdinanda Švihovského z Ryžemberka zapsal mu l. 1571 klášter sv. Prokopa k užívání a proti počtu činění do vůle své, avšak bez honův a lesův. Ferdinand byl by rád klášterství dědičně dostal, protože se tehda zápisné statky zhusta doprodávaly, a ucházel se o to l. 1588. Podána ta věc na arcibiskupa, který samozdřejmě k tomu neradil, ale císař přece dal Ferdinandovi (1591) klášterství do života. Ferdinand nepřestal se domáhati doprodání a podal císaři novu žádost l. 1596. Poslána proto r. t. komisí, aby panství odhadovala, než nedošlo k ničemu. L. 1599 pak Ferdinand zemřel a protože měl klášterství jen do života, ujato zase ke kr. komoře. Děpolt, syn Ferdinandův domáhal se potom navrácení aneb aspoň zaplacení sumy 2500 kop gr. Č. a co od otce jeho na statcích opraveno bylo. Zápisní tito držitelé bydleli v „tvrzi neb sídle“, která byla při klášteře. Tvrz Sázavskou s panstvím příslušným získal potom Adam mladší z Valdšteina (J. M. C. rada, komorník, nejvyšší štolmistr dvoru J. M. a nejvyšší sudí v království Českém) držitel sousedního zboží Hrádeckého. Král Rudolf chtěl jej odměniti, hledě na jeho služby „netoliko při sjezdech a sněmích obecných ale byv i od J. M. ne jednou do cizích zemí vysílán“ a t. d.; proto mu vkl. 1611, 12. dubna v 50.000 k. miš. Postoupil tvrz neb sídlo při klášteře sv. Prokopa, městečko Sázavu, ves pod klášterem, 4 vsi. Vymíněno však při tom, že mohou se zboží ta ve dvou letech vyplatiti, kdyby však se nevyplatila v těchto 2 letech, má býti potom dědictvím zpupným. A poněvadž týž Adam († 24. Srpna 1638) po svých předcích ostatní část panství n. Sázavského držel, spojena jsou zase všechna zboží klášterská. Ta zůstala prozatím spojena s panstvím Hrádku komorního, pročež se také s Kunstberkem a Novým Ronovem po smrti Adamově synu jeho Janovi Viktorinovi z Valdšteina dostala. Za jeho však časův nacházela se tvrz zdejší již v stavu žalostivém, jednak pro zanedbávání opravy potřebné, jednak pro chatrnou stavbu tvrze samotné. V dílčí ceduli zajisté r. 1638, 25. listopadu se popisuje takto: „ Klášter sv. Prokopa, k tomu před lety náležející bylo vystavené sídlo neb tvrzka od dříví s pivovarem zděným nyní pusté. Odhadána tehdá pouze 200 k.“

Zatím se přiblížil čas, kdež mniši kláštera opět se vzmohli, aby si mohli vystavěti nový klášter. Již r. 1630 dostal klášter Sázavský náhradu peněžitou za všecky ve válce husitské ztracené statky následkem porovnání mezi papežem Urbanem VIII. a Ferdinandem II. Učiněného. Mimo to nalezl klášter dobrodince a štědré podporovatele, biskupa Hradeckého, paní Vlašímskou, zvláště ale Broumovského opata jako visitátora řádu. Působením tohoto vyslaný řeholník P. Daniel Ildefons Nigrin vyjednával dlouho zakoupení části panství sv. Klášterského. Konečně smlouvou r. 1663, 18. Května na Komorním hrádku uzavřenou prodal Jan Viktorin z Valdšteina Augustinovi Seifertovi opatovi Broumovskému jako visitátoru řádu benediktinského v Čechách a na Moravě jmenem nástupcův kláštera a konventu p. Marie a sv. Jana Křtitele jinak sv. Prokopa tvrz pustou pod samým klášterem ležící, pustý pivovar, mlýn s pilou, dvůr poplužný pod klášterem, městečko Sázavu s rychtou hned u kláštera, vésku Vesce a pustý mlýn Kazkov za 18.000 fl. uh. Úmrtím hraběte Jana Viktorina r. 1676 prošly a pominuly všecky životy k držení statků zápisného oprávněné, pročež hned Daniel Ildefons opat kláštera sv. Prokopa (1664, 24. března ustanovený) při synech jeho Adamovi Maximilianovi, Janu Karlovi a Ferdinandovi seděním na Hrádku komorním toho vyhledával, aby dědiny ty vyplaceny byly. Našlo se sumy zápisné 11051 ss. 20 gr. (čili na zlaté 12.893 fl. 13 kr. 2 d.), začež klášter hrabatům prodal k Hrádku městečko Mnichovice a několik vesnic (1677, 29. května), naproti tomu však od nich 4 vesnice se všemi okolními lesy obdržel (což vše bývalo zápisné) a mimo to 2 vsi dědičně, jež gruntům klášterským hrubě příležity byly, při čemž hrabata od té výplatní sumy 11051 kop i s restem a úroky za odprodanou r. 1663 Sázavu, což činili 1635 fl., dobrovolně upustili. Tak tedy opět jest zřízen klášter, část chrámu pustého byla sklenuta a střechou opatřena. Klášter trval až do roku 1785. Z konventu novějšího utvořen jest nynější zámek..