Sádek

Západně od vsi Kojetic stojí na osamělém vrchu hrad Sádek, kdysi zvaný též Ungersberk. Nejrannější zpráva o něm pochází z r. 1286, kdy jej vlastnil Štěpán z Uher; po něm patrně nesl hrad i své jméno Ungersberk. Štěpán vybudoval strategicky významný objekt, jehož vyobrazení z 18. století je dnes v západomoravském muzeu v Třebíči. V r. 1312 se hradu zmocnil Jan Lucemburský, protože jeho posádka v čele s bratry Jimramem a Artlebem podle vyprávění Zbraslavské kroniky loupila po okolí, a 18 zajatých zločinců dal ihned popravit. Od r. 1387 drželi Sádek Šternberkové a od r. 1399 Valdštejnové. V té době patřily k sádeckému zboží hrad Sádek, vsi Kojetice, Horní a Dolní Rokytánka (Rokytnice nad Rokytnou) a Loukovice. V r. 1430 dobyl hrad přívrženec husitů Hynek z Valče a odňal jej katolíku Jindřichu z Valdštejna. Majitel prý však dostal hrad zpět pomocí svého věrného spolubojovníka Bartoše z Mírova. V polovině 16. století Brtničtí z Valdštejna Sádek přestavěli v renesančním stylu. Od té doby jsou hradní křídla rozložena kolem hlavního podélného nádvoří s delší osou od východu k západu. Východní nádvorní stranu zdobí v přízemí při vjezdu dvojité renesanční arkády, v prvém patře lodžie s dvojnásobným počtem sloupů a s kamenným sloupkovitým zábradlím. Při rozdělení majetku Zdeňka Brtnického z Valdštejna mezi jeho tři syny Hynka, Jindřicha a Jana připadlo sádecké zboží Jindřichovi († 1589). Jeho žena Zuz Heltová z Kementu († 1593), dědička velkomeziříčského panství, je však svým druhým sňatkem převedla do rodu Berků z Dubé a z Lipé. Jejich syn Zdeněk Brtnický z Valdštejna byl vychován svými poručníky v cizině a svých statků se ujal teprve v r. 1602. Pro účast na stavovském povstání v 1. 1618 — 1620 mu bylo jeho jmění četně Sádku zkonfiskováno; on sám zemřel v r. 1623 ve…  číst dále