Větrný mlýn z roku 1836, sloužil k mletí smrkové kůry. Po nahrazení parním strojem chátral, proto jej obec roku 1929 odkoupila a v letech 1932-1934 upravila na byty. K bydlení sloužil až do poslední rekonstrukce, která byla provedena v roce 1977.
Větrný postavený místními koželuhy k mletí smrkové, borové a dubové kůry. Kůra byla přidávána do zvláštního louhu, do něhož namáčeli kůže a zbavovali je nežádoucích součástí, které by na kůži plesnivěly. Původně mleli kůru pro koželuhy třebíčští mlynáři, ale přidělávala jim tolik práce, že ani nestíhali umlít mouku. Cena za tříslo (prášek z kůry), byla neúměrně vysoká a tak se bratři Budišovští, kteří vlastnili největší koželužnu v Třebíči, rozhodli, že si postaví vlastní mlýn na kůru. Třebíčští mlynáři se zalekli, že přijdou o část příjmů a podali proti návrhu stavby stížnost k městské radě. Ve svém protestu uváděli, že klapání mlýna bude plašit koně, že dřevěný mlýn dozajista vyvolá strašlivý požár, že prý nebyli pozváni k jednání a kdo kdy viděl, aby si koželuhové stavěli mlýn, to už si cukráři mohli usmyslet, že budou v Třebíči vyrábět mořské koráby, a že je to zkrátka celé nesmysl. Když jejich stížnost odmítla rada jako neopodstatněnou, odvolali se k vrchnosti a ta vyslala k prošetření případu vážené krajské komisaře. I přes veškeré protesty komise stavbu mlýna povolila. Mlýn byl postaven roku 1836. Kůru mlel ovšem jenom půl století a jeho práci brzy převzal parní stroj. Od roku 1934 byl upraven jako bytový prostor a nájemníkům sloužil až do roku 1977. V tomto roce prošel rozsáhlou rekonstrukcí, byl znovu opatřen lopatkami a uveden do původní podoby.
JC (Janouška M., Větrné mlýny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Libri, 2003), 2.4. 2015
