kostel sv. Linharta

Pravděpodobně je nejstarší románskou církevní stavbou na Břeclavsku. První písemná zmínka pochází z roku 1276. Z této doby se dochovala celá jižní zeď, jižní část západního průčelní zdi a jihovýchodní nároží lodi. Původní podlaha románské lodi ležela nepochybně v úrovni koruny soklu a byla zřejmě hliněná. Před západním průčelím stávala věž a při severní straně presbytáře a severovýchodním nároží lodi byl přístavek nepravidelného podkovovitého půdorysu. Kostel byl obehnán příkopem a zřejmě již od jeho počátku se kolem něj pohřbívalo. Ve 14. století, zřejmě po požáru, byl kostel goticky přestavěn. Při gotické přestavbě byl kostel značně rozšířen. Nová loď byla zvětšena přibližně o dvojnásobek šířky původní lodi. Později byla přistavěna sakristie a věž, která nahradila původní románskou věž v průčelí, jež byla zbořena. Ve druhé polovině 18. století měla být provedena přestavba. Původně se počítalo s několika verzemi radikální barokní úpravy celého kostela, ke které však nedošlo. Do osamostatnění roku 1761 byla obec přifařena k Perné. Někdy v letech 1758 a 1771 byla přestavěna věž nad sakristií a interiér. V první polovině 19. století byl kostel opraven. V 90. letech 19. století byla plánována další větší přestavba, ze které nakonec sešlo. V letech 1911–1912 byl kostel novogoticky přestavěn podle návrhu mikulovského architekta Ferdinanda Kowalského. V letech 1977–1979 byl proveden archeologický průzkum před plánovanou výstavbou vodního díla Nové mlýny. Vesnice Mušov zanikla v 80. letech 20. století zaplavením a kostel s bývalým hřbitovem se tak ocitl na ostrově. V roce 1996 při stavebně-technickém zajištění značně zchátralého objektu došlo k sejmutí zbytků gotické nástěnné výmalby z východní stěny kněžiště a jejich přenesení. Tato technika se nazývá transfer a je krajní možností záchrany malby, kterou není možné zachránit na původním místě. Od roku 2012 probíhají snahy o rekonstrukci a zpřístupnění kostela veřejnosti..