
Jihomoravská obec při rakouské hranici, která má v současnosti necelých 700 obyvatel, užívá novodobý a umělý název Jevišovka až od r. 1950. Je sice doložena již od r. 1353 a žilo zde německé obyvatelstvo, které jí dalo název Fröllersdorf. V 16. století přijali Liechtensteinové na své panství několik set chorvatských rodin, které uprchly před tureckými vojsky. Chorvati v obci nakonec získali většinu přes 70% a nazývali ji Frielištof. Po vzniku Československa byl název počeštěn na Frélichov. Po 2. světové válce došlo k celkové výměně obyvatelstva. Německé obyvatelstvo bylo vysídleno do Rakouska a Německa a r. 1948 stejný osud potkal i Chorvaty. Ti však byli z politických důvodů násilně přestěhováni do vnitrozemí, zejména do vylidněných vesnic severní Moravy. Obec dostala r. 1949 pojmenování Charvátská, avšak již po roce byl tento nepatřičný název opět změněn, a to podle řeky, která obtéká obec z jihu a krátce poté se vlévá zleva do Dyje.
Do obce Jevišovka vede jihozápadním směrem odbočka ze silnice II/414 u Drnholce. Asi kilometr od jižního okraje zástavby se pak nachází místní železniční zastávka na trati 246 (Břeclav-Mikulov-Hrušovany nad Jevišovkou-Znojmo).
Nejstarší stavbou a dominantou malé příhraniční jihomoravské obce Jevišovka je gotická věž funkcionalistického římskokatolického kostela svaté Kunhuty. Před kostelem stojí barokní socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1741 od Ignáce Lengelachera. Kolem kostela prochází dvě cyklistické trasy.
Její východní strana je ukončena předsazeným obdélným kněžištěm, k němuž na jihu přiléhá sakristie. Na západní straně je k lodi připojen obdélný vstupní útvar se schodištěm na kůr. Loď má plochou střechu a železobetonový kazetový strop, který je nesen válcovými sloupy. Také kněžiště a sakristie mají plochostropé zastřešení. Okna kněžiště jsou kruhová, velká okna lodi pak obdélná. Původní gotická věž s válcovým schodištěm je vklíněna mezi vstupní útvar a severozápadní stranu lodi. Věž je zakončena ochozem neseným krakorci, střechu tvoří zděný jehlan. Zvony ve zvonici pocházejí z let 1487 a 1650. V interiéru se nacházejí sochy Panny Marie, Krista a sousoší svatého Jana z Boha. Autorem sochařských děl je český sochař a řezbář Josef Kubíček (1890-1972), který byl žákem Josefa Václava Myslbeka. Ve skříňovém nástavci hlavního oltáře lze shlédnout obraz původního kostela svaté Kunhuty. Před kostelem stojí barokní socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1741 od bavorského sochaře Ignáce Lengelachera (1698-asi 1780), který působil ve Vídni a na jižní Moravě..
Před rokem 1487 byla k západnímu průčelí kostela přistavěna věž. Fara se v Jevišovce připomíná poprvé v roce 1510. V roce 1836 byl původní gotický kostel sv. Kunhuty renovován. K zásadní přestavbě chrámu došlo v letech 1929–1930. Starší kostel nahradila nová funkcionalistická stavba podle návrhu architekta Miloslava Kopřivy. Z původní stavby zůstala zachována pozdně gotická hranolová věž a kruhové schodiště. Kostel sv. Kunhuty, který je od roku 1958 kulturní památkou ČR, je kostelem farním a konají se v něm pravidelné bohoslužby. Farnost Jevišovka je však administrována excurrendo ze sousedního Drnholce..