kostel sv. Štěpána

Byl posvěcen na svátek svatého Vavřince 10. srpna 1758. Je postaven z pálených cihel, má dva vchody, jednolodní interiér je 32 m dlouhý, 10 m široký a přibližně 11 m vysoký, loď kostela je zakončena jednoduchou klenbou. Interiér kostela byl v roce 1886 na náklady panství renovován vídeňským malířem. Na hlavním oltáři je obraz „Umučení sv. Štěpána“ z roku 1787 od brněnského malíře Ignáce Weidlicha (1744-1825). V kostele se dále nacházejí dva postranní oltáře, a to sv. Anny na straně evangelní a sv. Jana Nepomuckého na straně epištolní. Autorem obou je sochař Ignaz Lengelacher (1698-1780). U presbytáře byly přistavěny dvě oratoře, nad sakristií panská oratoř a naproti oratoř pro panské úředníky. V lodi je dále ještě kazatelna, 14 velkých obrazů křížové cesty, socha sv. Antonína darovaná hraběnkou Emmou z Götzen v roce 1919 a socha sv. Josefa. Na kůru jsou instalovány dvoumanuálové varhany, které jsou na skříni ozdobeny kartuší s erbem stavebníka kostela hraběte Michaela Antona Althana a soškami hudoucího a bubnujícího anděla. Varhany byly postaveny v roce 1786 znojemským varhanářem Josefem Silberbauerem poté, co staré varhany 5. září 1786 zničil blesk. V roce 1885 byly renovovány varhanářem z Vídně. Kostel má na západní straně 50 m vysokou věž s římsou, která byla zhotovena při rekonstrukci v roce 1894. V tomtéž roce byly na věž nově zabudovány hodiny. V roce 1999 byly nákladem města obnoveny. Do roku 1917 se ve věži nacházely tři velké zvony, zvon k pozdvihování a jeden umíráček. V první světové válce byly všechny zvony až na ten největší odvezeny. V roce 1920 byl nově zhotoven jeden velký zvon a umíráček. Tyto zvony zde zůstaly až do druhé světové války, kdy byly zrekvírovány. Čtyři z těchto zvonů pocházely z 15. století. Zvon na pozdvihování byl pořízen teprve později. V roce 1999 byl pořízen nový velký zvon sv. Štěpán, v následujícím roce jako dar bývalých obyvatel Hrušovan zvon sv. Klement Maria Hofbauer a darem místního faráře je zvon sv. Leopold. Jako umíráček se používá tzv. "Volyňák", který je zavěšen v lucerně věže. V kostele je hrobka z roku 1758 majitele panství Michaela hraběte z Althanu. Skládá se ze dvou částí, z nichž jedna byla používána jako kostnice. Vlastní hrobka je velmi nepravidelně členěna, má mnoho výklenků. Je zakončena křížovou klenbou a propojena s kostnicí. Do roku 1784 zde byli pochováni dva členové rodu Althanů. Ostatní členové rodiny byli pochováni na epištolní straně kostela v uzavřené místnosti a jejich místa posledního odpočinku jsou opatřena náhrobky. Jako poslední zde byla pochována v roce 1879 paní Anna Kammel, rozená hraběnka z Hardeggu. Současný kostel je neorientovaná jednolodní stavba kostela s odsazeným segmentovým závěrem kněžiště. K bočním průčelím, v místě přechodu lodě a kněžiště jsou z obou stran přistavěny symetricky identické objekty sakristie s oratořemi. Objekt je zastřešen sedlovou nad závěrem zvalbenou střechou, boční objekty jsou zastřešeny valbovými střechami. Všechny střechy jsou kryty pálenou taškou. Kostel je přístupný skrze hlavní na osu umístěný vstup v severozápadním průčelí. Nad římsou je mezi štukovou paprsčitou svatozáří dvojice půlkruhově završených nik se soškami sv. Anny a sv. Štěpána. Věž je zastřešena plechovou bání s lucernou a makovicí s latinským křížem ve vrcholu. Kostel je přístupný od východu novodobým betonovým schodištěm, areál kostela původně sloužil jako ohrazený hřbitov. Kostel sv. Štěpána je kostelem farním s pravidelnými bohoslužbami. Od roku 1958 je chráněn jako kulturní památka České republiky..