
Slezská ves Pstrążna (česky Stroužné nebo Stroužný, německy Straußeney nebo Straußdörfel) leží na polské straně česko-polské hranice v Kladském výběžku na okraji Národního parku Stolové hory (Park Narodowy Gór Stołowych). Dříve byla jednou z vsí tzv. Českého koutku. Dnes náleží k lázeňskému městu Kudowa-Zdrój (Lázně Chudoba). Vesnička Pstrążna je turisticky atraktivní zejména kvůli malebné krajině s množstvím turistických cest a zdejšímu skanzenu. Nejvýznamnější sakrální stavbou je farní kostel Evangelické reformované církve v Polsku z r. 1848. Interiér kostela je skromný, na stěně je pamětní deska věnovaná Fr. Martinu Hoffmannovi (1908-2002) bojujícímu za přežití češtiny v regionu. V kostele se bohoslužby konají každou první a třetí neděli v měsíci. Pořádají se zde také koncerty. Kolem kostela se nachází hřbitov. Většina starších náhrobků má nápisy v němčině a češtině. Nedaleko se nachází Rekreační středisko Kalwinka, kde se konají církevní tábory mládeže. Další sakrální stavbou vesničky je římskokatolická kaple sv. Jana Pavla II. z r. 2011.
První zmínka o přítomnosti českých bratří v okolí pochází z roku 1447. Bratrská kongregace v Pstrążné byla založena v 17. století. V době sedmileté války v roce 1760 došlo k pogromu místních věřících. Po navrácení území Prusku se situace pro evangelíky uklidnila a do oblasti Pstrążné přišlo mnoho náboženských uprchlíků z Českého království, které bylo pod vládou Habsburků. Většina z nově příchozích se přidala k reformované církvi. Pouze někteří podporovali luteránství. V roce 1813 byl postaven kostel a v roce 1817 i budova fary a škola. V roce 1829 se zdejší kostel stal samostatnou farností v rámci evangelické církve Pruské unie. V roce 1848 byl, za působení faráře Ernesta Josefa Bergmana ze Zápudova u Mladé Boleslavi, dokončen současný zděný novorománský kostel. Později zde působili střídavě kalvinističtí a luteránští faráři. Vzhledem k tomu, že se zde kázalo i česky, kostel hojně navštěvovali také věřící z české strany hranice. Pstrążné tak bylo jakýmsi centrem českého evangelického života na česko-kladském pomezí. V roce 1932 byl vydán úřední zákaz konání bohoslužeb v českém jazyce. Otec Hoffmann i přes zákaz pořádal domácí bohoslužby a hodiny náboženství v češtině až do roku 1942, kdy byl odveden Wehrmachtem. Ještě v roce 1945 měla farnost asi 150 věřících, ale po připojení k Polsku byli její již značně germanizovaní členové považováni za Němce a došlo k jejich vysídlení. V roce 2010 měla farnost pouze 7 členů. Poslední česká obyvatelka Pstrążné zemřela v r. 2015..