
Obec Martínkovice (německy Märzdorf) leží v Broumovském výběžku na úpatí Broumovských stěn. První písemná zmínka o ní pochází z roku 1255, kdy se v souvislosti s obchodní stezkou z Broumova do Kladska hovoří o českých osadách; jednou z nich je Březnice, dnešní Martínkovice. Nyní má přes 500 obyvatel. Její zástavba se táhne podle Martínkovického potoka, zvaného též Březinka, v délce asi 5 km až k jeho ústí do řeky Stěnavy.
Vojenský hřbitov se nachází na návrší asi 500 m západně od kostela sv. Jiří a Martina na protější straně silnice a vede k němu neudržovaná cesta.
Tábor se rozkládal na pozemcích martínkovického klášterního dvora a na pozemcích některých sedláků obce. Byli sem shromažďováni převážně Srbové, Rusové a Italové. Stavba rozlehlého tábora začala v červnu 1915, kolaudace pak byla koncem dubna 1916. Nacházelo se zde 256 baráků – pro strážní oddíl, pro zajaté důstojníky, pro mužstvo, zvláštní baráky pekárny, kuchyně, truhlárny, kovárny, ševcovské a krejčovské dílny, prádelny, lázeň, místnost pro hudební a divadelní produkce, školní místnost, operační místnosti, pitevna a vysvěcený kostelní barák. Voda pro tábor byla odebírána z vodovodu z Broumovských stěn ze tří pramenů, z nichž hlavním zdrojem byl takzvaný "Pramen bojovníků". Vodovod položili táboroví zajatci podél martínkovické silnice až ke křižovatce silnic Broumov – Božanov. Na hřbitově byli pohřbíváni zajatci, kteří zemřeli na fyzické vyčerpání nebo na skvrnitý tyfus. Internováni zde byli převážně Srbové, Rusové, Italové, několik Poláků, Litevců a Rumunů. Zemřelí rakouští vojáci ze strážních oddílů byli nejdříve pohřbíváni na farním hřbitově, později bylo pro ně zřízeno na vojenském hřbitově zvláštní oddělení. Původně byl hřbitov obehnán ostnatým plotem a hroby byly označeny dřevěnými kříži. Několik hrobů kryly pomníčky se srbským nebo chorvatským nápisem. Po rozpadu křížů byly hroby označeny prostými tabulkami s čísly. V závěru 2. světové války zde byly pohřbeny oběti pochodu smrti ze Slezska do Čech. Roku 1917 byl podle návrhu zajatého ruského inženýra na hřbitově vztyčen památník z litého kamene, na jehož stavbě se podíleli sami zajatci. Jedná se o čtyřboký monument s masivním ozdobným křížem, umístěným na dvouvrstvém kvádru se širším základem. Uprostřed kříže je hlava Ježíše Krista. Nápis na straně s křížem je německý: "FRIEDE MIT EUCH" (Pokoj s vámi). Dvouřádkový nápis na protilehlé straně je v cyrilici s letopočty 1914 – 1918 a v přepise latinkou: "MIR SVJEM" (Mír všem). Dvouřádkový nápis na levé straně je psán německy: "HIER RUHEN KRIEGSGEFANGENE SERBEN UND RUSSEN" (Zde odpočívají váleční zajatci Srbové a Rusové). Na pravé straně je srbský nápis v přepise: "OVDE POČIVAJU ZAROBLJENICI SRBA I RUSA" (Zde odpočívají zajatci srbští a ruští). V letech 1939 – 1945 bylo na hřbitově v jeho severozápadní části pohřbeno 116 sovětských zajatců ze zajateckého tábora z Broumova, založeného roku 1941. Táborem prošlo přibližně 200 zajatců. Roku 1927 byly ostatky srbských vojáků exhumovány a převezeny do mauzolea v Jindřichovicích v Krušných horách, kde se nacházelo centrální pohřebiště Srbů. Exhumované ostatky Rusů byly v témže roce převezeny do Milovic. V 70. letech 20. století byly odstraněny náletové dřeviny v areálu a keře na hranici hřbitova. Z vysazených lip se dochovalo jen několik. Povrch hřbitova byl nerovný, na některých místech vyčnívaly kameny s čísly u šachtových hrobů. Roku 2007 začala obnova památníku z iniciativy srbské firmy za pomoci Obecního úřadu Martínkovice, Ministerstva kultury ČR a velvyslanectví Srbska..