Sídliště u Kličína bylo osídleno nositeli únětické a knovízské kultury, také v době římské a v raném středověku. Je možné, že bylo lehce opevněno ale dosud zde neproběhl řádný archeologické průzkum, pouze povrchové sběry.
Raně slovanské sídliště na poli na severním okraji Kličína, bylo pravděpodobně osídleno v šestém a sedmém století po Kristu. Dokládají to povrchové sběry keramiky. Slovanské obyvatelstvo, které k nám přišlo ve II. polovině 6. století, si umění stavby opevnění pravděpodobně přineslo z původních sídel. Žádná opevnění nebyla pravděpodobně od doby laténské (420 až 25 před Kristem) na našem území budována keltskou populací. Kelty vystřídali Germáni, mající jinou bojovou strategii neboť svobodné germánské obyvatelstvo nemělo potřebu budovat opevnění. Dokonce ani státní útvar, zvaný historiky jako Marobudova říše, neměl opevněné sídlo. Naproti tomu Slované stavěli fortifikace ještě před rozsídlením protože nazývali stejně - hrad, grad, grod, gorod, gard. První písemná zmínka o hradišti je k roku 632 v tzv. Fredegarově kronice o hradě Vogastisburg. Místo samo nebylo zatím spolehlivě lokalizováno. Běžné opevnění ve formě palisád, dřevěných stěn vyplněných zeminou, hrotitých příkopů a nižších valů je u nás bezpečně archeologicky doloženo až v 8. století ale muselo existovat již dříve. Podobnou, nepříliš výraznou podobu mělo i hradiště u Kličína, kopírující dnešní silnici od komunikace z Žatce do Kněžic. Opevnění na severní a západní straně nemuselo být příliš výrazné protože je zde prudký svah. Lokalita není zatím náležitě prozkoumána.
Martin Prudký podle Slovanské archeologie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - M. Lutovský, Encyklopedie hradišť v Čechách - kolektiv, Pravěké dějiny Čech - kolektiv, 25.4. 2020
