Vinné

Na této straně je hradní kopec spojen sedlem s masivem sousedního kopce Dlhá. Tomuto zahrocení byla přizpůsobena také trojúhelná věž v severním cípu hradního jádra. Ta chránila nejen zbytek hradu za sebou, ale také první bránu ve vnějším opevnění. Trojúhelná věž byla později zdvojená přístavbou na své východní straně. Právě této přístavbě dnes patří nejvyšší torzo zdiva. Nejstarší část trojúhelné věže je také stále dobře patrná při pohledu z jádra hradu. Při pohledu od severozápadu, z prostoru bývalé první brány, je zase dobře patrná spára mezi oběma částmi věže. Zbytek hradního jádra vymezovala obvodová hradba zesílená oblými věžicemi. Na jihu byla šířka vnitřního prostoru jádra téměř 50 m. K nejdelšímu východnímu úseku hradby byl někdy v 15. stol. zevnitř přistavěn obdélný Sztarayovský palác. Ten je dnes nejlépe zachovalou částí hradu. Stojí totiž po celém svém obvodu v plné výšce prvního patra. Chybějící zdivo bylo při nedávné rekonstrukci doplněno a palác byl zastřešen. K jeho nádvornímu průčelí byla v 15. stol. přistavěna schodišťová věž s točitým schodištěm. Věž je v přízemí čtverhranná, v prvním patře její západní průčelí přechází do trojbokého polygonu. Nároží paláce a schodišťové věže zvýrazňuje armování. Schodišťová šíje jižně od schodišťové věže umožňuje sestup do sklepení paláce, kde jsou tři valeně klenuté místnosti. Podobné uspořádání bylo i v přízemí. Ze starých fotografií je patrné, že klenby v přízemí již zanikly. V severní části prvního patra paláce byla kaple sv. Markéty. Její presbytář se nacházel ve východním obdélném rizalitu paláce. Interiéry paláce jsou dnes přístupné jen příležitostně. Dobře zachovalý je dnes kromě východního úseku hradby také její jižní úsek. V jihovýchodním nároží byla k hradbě zevnitř přistavěná další obytná budova. V jižní hradbě jsou po ní patrné okenní otvory. Zástavba pokračovala podél celé jižní hradby. U jejího západního konce dosud stojí boční zeď čtverhranné bašty se dvěma štěrbinovými střílnami. Bašta byla ke hradbě přistavěna zvenčí někdy v novověku. Poskytovala tak flankování (možnost bočního ostřelování hradby). Další flankovací bašta stála také poblíž jižního konce východní hradby. Kromě těchto dvou bašt byly flankovací možnosti hradu zřejmě velmi omezené. Majitelé v novověku neinvestovali peníze do modernizace opevnění. Po válečných škodách byl hrad spíše opravován do původního stavu. Západní úsek hradby téměř celý zanikl. Boření hradu mohlo být po roce 1715 provedeno právě na této straně. Podle místní informační tabule tu mohla být brána do jádra hradu. Jiné zdroje ale kladou její polohu na opačnou stranu, do mezery v jižní části východní hradby, u výše zmíněné flankovací bašty. Hrad byl na všech stranách s výjimkou strmé jižní strany chráněn vnějším opevněním. To bylo přinejmenším v počátcích lehké dřevěné konstrukce. Nákres rekonstrukce hradu na místním informačním panelu ukazuje zděnou hradbu. Ta dnes ale není na povrchu patrná. Na východní a severní straně hradu je i dnes dobře zachovalé zemní opevnění v podobě dvou příkopů a valů. Na severní straně jsou koruny obou valů prodlouženy k severu. Tady stály obranné bašty. Ty spolu s trojúhelnou věží hradního jádra chránily přístupovou cestu. Ta stoupala ze sedla od severu a poté po západním úbočí hradního kopce, pod oběma baštami, k první hradní bráně. Přinejmenším vnější val opevnění mohl pokračovat po celém západním úbočí kopce. Dnes je tu pouze zarovnaný terénní stupeň. Suť ze zbořené západní části hradu mohla toto opevnění zasypat. Hrad je jednodílný, bez samostatného předhradí. Hospodářskou funkci mohly plnit některé části hradního jádra, popřípadě také prostor za vnějším opevněním..

u křižovatky obchodních cest. Jedna vedla z Uher do Polska a druhá ze Zemplínu do Uže. Ve středověku byl znám jako hrad Velký Michal (castrum Nogmihal/Nagmihal), stejně jako nedaleký vodní hrad v Michalovcích. Dnes je pojmenován po starší vsi Vinné, která je poprvé písemně doložená v roce 1249. Zakladateli hradu byli Nagymihalyovci, páni z Michalovců. Předpokládá se, že v době vlády uherského krále Karla I. Roberta (1308-1342) byl v roce 1312 poškozen při potírání nepřátel království. Poprvé je zmiňován v roce 1336 při dělení majetku mezi potomky Jakuba Nagymihaly. V roce 1449 je znovu připomínán při dalším dělení majetku mezi potomky rodu Sztarayovců. Ti byli následovníky rodu Nagymihalyovců a hrad drželi od 14. stol. V roce 1466 byl hrad těžce poškozen během války mezi uherským králem Matyášem Korvínem a polským králem Kazimírem IV. Na začátku 16. stol. byl opraven. Páni z Michalovců v letech 1556 až 1558 aktivně bojovali proti císaři Ferdinandovi I. Císařské vojsko hrad zapálilo v roce 1594. Sztarayovci jej poté znovu opravili. V době Rákocziho povstání se přidali na stranu povstalců, a proto hrad vydali kurucům (povstaleckému vojsku). K další návštěvě císařského vojska došlo v lednu 1711, v posledním roce povstání Františka II. Rákocziho. Po císařském obsazení Michalovců se vzdala i posádka hradu nad Vinným. Někdy po roce 1715 byl hrad na příkaz císaře pobořen, aby nemohl znovu sloužit povstalcům. Některé obytné části hradu a hradní sklepy byly ještě nějakou dobu udržovány. Hrad byl ale postupně opuštěn a panstvo přesídlilo do zámků ve Vinném a v Michalovcích. Dnes je hradní zřícenina v péči občanského spolku „Zemplínsko-užská hradná cesta“, který provádí postupnou konzervaci zdiva..