Brekov

století slovanské hradisko. Nevelký středověký hrad zde byl postaven někdy na přelomu 13. a 14. století. Stavebníkem byl podle některých názorů přímo král, podle jiných jej postavili příslušníci michalovské větve rodu Kaplon. Těm patřil roku 1307, kdy jej od nich koupil Peteňův syn Petr. Ten byl v té době straníkem krále Karla Roberta, po jehož boku stál i roku 1312 v bitvě u Rozhanovců. Už o několik let později se sám postavil do čela odboje zemplínské šlechty proti králi. Odbojné šlechtice porazilo královské vojsko v čele s mocným velmožem Filipem Drugethem, Brekov byl obsazen a i s dalším Petenyům zkonfiskován. Roku 1321 daroval Karel Robert Brekov nejspíš za zásluhy za potlačení odboje právě Filipu Drugethovi, v jehož rodě setrval s krátkou přestávkou na konci 15. století až do zániku hradu v 17. století. Roku 1466 se pod hradem utkal král Matyáš Korvín s polským vojskem Kazimíra IV., po dalším kole uhersko-polských bojů měl na Brekově roku 1473 král Matyáš strávit zimu. Nejdůležitějším Korvínovým přívržencem v této oblasti byl šarišský župan Štěpán Zápolský, kterému Brekov v letech 1486-88 patřil. Drugethové v té době patřili k Zápolského straníkům, když však jeho syn Jan po smrti Ludvíka Jagellonského v bitvě u Moháče roku 1526 usiloval o uherský trůn, přešli Drughetové na stranu Habsburků, díky čemuž si mohli uchovat své majetky. Na habsburské straně setrvali i století později, kdy se proti Habsburkům postavil sedmihradský kníže Gabriel Bethlen. Brekov byl roku 1619 Jiřímu III. Drugethovi zabaven a vzápětí jej získal Bethlenův straník Jiří Széchy. Roku 1644 hrad obsadil a pobořil další protihabsburský vzbouřenec kníže Jiří I. Rakoczy. Obsazen byl i za dalšího protihabsburského povstání Imricha Thökölyho roku 1683, který jej o rok později při svém odchodu nechal pobořit. Téhož roku umírá také poslední z Drugethů Zikmund. Brekov získali Barkócziovci, kteří však o pobořený hrad již nejevili zájem a ponechali jej jeho osudu. Ještě roku 1698 byl částečně obyvatelný, na počátku 18. století je však definitivně opuštěn.

let 20. století, byl nejstarší hrad z přelomu 13. a 14. století nevelká stavba tvořená oválným jádrem o osách 17 a 13 m. Jádro bylo obehnáno oválem hradby, která je na jihozápadě přibližně pravoúhle zalomena. Nejedná se však o břit namířený proti příchozímu nepříteli, zalomení mělo ryze účelový důvod – do takto vzniklého kouta jádra byl na spáru vestavěn hranolový palác, jediná kamenná stavba hradu. Bohužel dnes nevíme, zda převyšoval obvodovou hradu a měl tedy charakter věžovitého donjonu, či zda zůstával za hradbou skryt (v takovém případě by šlo typologicky o hrad s plášťovou hradbou). Vstup byl veden (poté, co čtvrtkruhem obešel hradní pahorek) kulisovou bránou prolomenou v severním oblouku hradby. Takto jednoduchý hrad mocným a vlivným Drugethům nepostačoval a během 14. století jej výrazně rozšířili. Skromnou plochu vedle staršího paláce na jižní straně oválného jádra zaplnil trojdílný palác. Jeho nevelké lichoběžné v přízemí valeně zaklenuté místnosti přilepené k obvodové hradbě však obytnou plochu hradu příliš nerozšířily, proto byl východně od jádra na podlouhlém spočinku postaven další palác na nepravidelném oválně zakončeném půdorysu. Na plošině severně od jádra vzniklo lichoběžné předhradí, z jeho zástavby (pokud nějaká existovala) se nedochovaly žádné stopy, i obvodová hradba z větší části zanikla kromě západního úseku, ve kterém je dodnes otvor jednoduché kulisové brány. V letech 1486-88 nechal Štěpán Zápolský zbořit východní hradbu předhradí a toto prodloužit k východu o novou část zvanou dnes dolní hrad. Na hraně vrcholové plošiny zde byla postavena obdélná dvouprostorová obytná budova. Dochovalo se z ní pouze torzo s valeně klenutým přízemím a částí obvodových zdí patra. Jednoduchá kulisová západní brána předhradí byla zesílena obdélným předbráním a od jihu ji nově pokryla podkovovitá bašta. Exponovaná západní strana hradu byla nadále posilována, v první čtvrtině 16. století zde byly postaveny dvě masivní polygonální bašty. Jedna byla přilepena k obvodové hradbě jádra nad zmiňovanou podkovovitou baštou a zesilovala tak dále obranu západní brány, druhá byla vysunuta dále k západu a kryla tak další úsek přístupové cesty do hradu. Obě bašty byly poměrně komfortně vybaveny, minimálně horní z nich (z dolní se mnoho nedochovalo) byla zastřešena a vytápěna, o čem svědčí dochovaný komín a zlomky pozdně gotických a renesančních kachlových kamen nalezené při archeologických výzkumech. Celý těmito baštami pokrytý cca 40 m dlouhý oblouk proměnil někdy kolem roku 1575 Mikuláš Drugeth v nové západní předhradí. Ani v něm se nedochovala žádná zástavba, mnoho nezbylo ani z obvodové hradby předhradí, takže jeho jediným zbytkem je torzo mohutné hranolové brány na jihozápadě. Obnova hradu po dobytí Rákoczyho vojsky roku 1644 se omezila pouze na opravy škod, po dalších 40 letech byl hrad opuštěn a postupně se měnil ve zříceninu.