
Dolní Beřkovice leží na levém břehu Labe, 6 km severozápadně od Mělníka. Dostupné jsou buď vlakem z nádraží na železniční trati Praha-Děčín a nebo autobusy z Mělníka.
Zámek ze 17. století je v současnosti veřejnosti nepřístupný. Kolem se rozkládá anglický park s 66 druhy dřevin. V 90. letech 20. stol. byl v rámci restitucí vrácen původním majitelům, Lobkowiczům. Zámek byl značně poškozen při povodních v r. 2002. V současné době probíhá jeho rekonstrukce.
V okolí můžeme shlédnout bývalé královské město Mělník se zámkem a kostelem sv. Petra a Pavla, dále zámek v Hoříně, který však není veřejnosti přístupný a pak ještě zámek v Horních Beřkovicích, kde však najdeme psychiatrickou léčebnu. Téměř naproti Dolním Beřkovicím, na druhém břehu Labe, leží Liběchov, s barokním zámkem značně poničeným při povodních v r. 2002. Nyní je již téměř opraven. Do Liběchova však musíme přes Mělník, bližší most přes Labe není.
V nedalekém okolí se dále nalézají a za zhlédnutí stojí bývalé královské město Velvary a zámky ve Veltrusech a Nelahozevsi.
V r. 1513 přenesl své sídlo do nedalekého Liběchova. Beřkovští ze Šebířova drželi Beřkovice až do r. 1597, kdy je Mikuláš Beřkovský prodal míšeňskému rytíři Zikmundu Vilémovi z Blevic a z Nosovic. Ten si Beřkovice zvolil jako své hlavní sídlo. Beřkovická tvrz neodpovídala jeho potřebám a proto dal na místě tvrze v r. 1606 vybudovat renesanční zámek. Přestože byl v r. 1853 přestavěn, zachoval si svoji původní dispozici i vzhled. Čtyři uzavřená křídla zámku tvořila téměř pravidelný čtverec, z něhož v rozích vystupovaly šestihranné věže. Blevicové na novém zámku dlouho nevydrželi. I když Zikmund zemřel v r. 1621, pro účast na stavovském povstání byl jeho majetek zkonfiskován. V roce 1627 koupila Beřkovice Polyxena Pernštejnská z Lobkowicz a od tohoto roku vládli v Beřkovicích ze svého sídla v Roudnici nad Labem hlavní členové roudnické větve Lobkowiczů. Majoritní pán roudnických statků Ferdinand Josef Lobkowicz předal tehdy již Dolní Beřkovice svému mladšímu bratru Josefovi a ten založil novou větev lobkovického rodu, zvanou dolnobeřkovickou. Josef z Lobkowicz přestavěl zámek v tehdy módním pseudogotickém stylu. V majetku Lobkowiczů zůstal zámek až do r. 1948. Po tomto roce připadl zámek státu a až do poloviny 60. let v něm byla umístěna místní škola. Poté byl zámek pečlivě renovován a svým vzhledem se přiblížil podobě, jakou měl na počátku 17. století. Později sloužil jako byty a sklady. V 90. letech 20. stol. byl v rámci restitucí vrácen původním majitelům Lobkowiczům, kteří zahájili další rekonstrukci zámku.