soubor barokních soch

Ty jsou celkem čtyři. Na vrcholech těchto sloupů jsou umístěny sochy Panny Marie Immaculaty, sv. Barbory, patronky dobré smrti, sv. Jana Nepomuckého, ochránce a patrona proti pomluvě a proti povodním, a sv. Rocha, který je jedním z nejvýznamnějších ochránců proti moru. Socha sv. Jana Nepomuckého je zřejmě nejstarší sochou celého souboru, podle dnes nečitelného letopočtu na sloupu byla dokončena již v roce 1712, tedy 17 let před oficiální kanonizací světce. Sochy na sloupech doplňují postavy světců s listovým dekorem zdobenými sokly. Můžeme zde zleva vidět sochy světců v pořadí: sv. Kateřina Alexandrijská, David kajícník neboli poustevník, sv. Alžběta, sv. Šimon, sv. Rozálie, sv. František Xaverský, sv. Ignác z Loyoly, sv. Karel Boromejský, král David s harfou a sv. Matouš. Některé prameny ovšem uvádějí sv. Jana Sarkandera a sv. Annu místo sv. Šimona a sv. Rozálie. Nedaleko od tohoto souboru se nachází samostatně stojící sousoší Kalvárie, které pochází z roku 1718. Rozmístění soch celého souboru není jednoznačné. Neví se ani, proč si kunčinský farář zvolil toto sloupové řešení, byť jistě bylo finančně náročné. Ale určitě zde vznikl velmi zajímavý soubor soch. Podobná alej soch je jen na Karlově mostě a ve špitální zahradě areálu v Kuksu. Soubor je památkou od roku 1958..

Je považován za významného představitele olomouckého vrcholného baroka. Předpokládá se ale, že na podobě jednotlivých soch se mohl podílet i jeden z představitelů tzv. hřebečského baroka, sochař Jiří Hendrych z Mladějova, který dříve spolupracoval i s J. F. Pacákem. Celý tento velice kvalitní soubor soch je rozmístěn na přístupové cestě ke kostelu, lemované kuželkovou balustrádou. Sloupy se sochami se zdvíhají z dvoupodlažních hranolových soklů..