
Balustráda se sochami je na několika místech zalomena. Tak vznikl prostor pro umístění sloupů. Ty jsou celkem čtyři. Na vrcholech těchto sloupů jsou umístěny sochy Panny Marie Immaculaty, sv. Barbory, patronky dobré smrti, sv. Jana Nepomuckého, ochránce a patrona proti pomluvě a proti povodním, a sv. Rocha, který je jedním z nejvýznamnějších ochránců proti moru. Socha sv. Jana Nepomuckého je zřejmě nejstarší sochou celého souboru, podle dnes nečitelného letopočtu na sloupu byla dokončena již v roce 1712, tedy 17 let před oficiální kanonizací světce. Sochy na sloupech doplňují postavy světců s listovým dekorem zdobenými sokly. Můžeme zde zleva vidět sochy světců v pořadí: sv. Kateřina Alexandrijská, David kajícník neboli poustevník, sv. Alžběta, sv. Šimon, sv. Rozálie, sv. František Xaverský, sv. Ignác z Loyoly, sv. Karel Boromejský, král David s harfou a sv. Matouš. Některé prameny ovšem uvádějí sv. Jana Sarkandera a sv. Annu… číst dále
Soubor barokních soch byl vybudován místním farářem na počátku 18. století. Jde o připomínku morové epidemie a ochranu před jejím návratem. Jedná se o barokní dílo sochaře Jana Sturmera, původem z pruského Královce, dnešního Kaliningradu, měšťana a cechovního sochaře olomouckého. Je považován za významného představitele olomouckého vrcholného baroka. Předpokládá se ale, že na podobě jednotlivých soch se mohl podílet i jeden z představitelů tzv. hřebečského baroka, sochař Jiří Hendrych z Mladějova, který dříve spolupracoval i s J. F. Pacákem. Celý tento velice kvalitní soubor soch je rozmístěn na přístupové cestě ke kostelu, lemované kuželkovou balustrádou. Sloupy se sochami se zdvíhají z dvoupodlažních hranolových soklů.