
Obec Anenská Studánka najdeme 10 km jihovýchodně od České Třebové, 11 km jihozápadně od Lanškrouna a 15 km severně od Svitav. Okolo obce, 1 km východně, vede a má zde i zastávku železniční trať č. 017 Česká Třebová – Dzbel, která dál pokračuje jako trať č. 271 do Prostějova. Z Anenské Studánky je autobusy spojení do Svitav. Kaple sv. Anny leží v areálu bývalých lázní, nyní v Ústavu sociální péče pro mentálně postižené dospělé ženy, asi 1 km západně od vlastní obce.
Stojí na obdélném půdorysu s půlkruhovým závěrem, je sklenuta valenou klenbou s výsečemi, apsida oddělena mírně předstupujícím pasem s konchou se třemi výsečemi. K pravému boku přiléhá nevelká obdélníková sakristie s téměř plochou střechou přistavěná až ve 2. polovině 20. století. Hlavní vchod má kamennou šambránu s dvojitým třapcem. Nad portálem v nice s mušlí ve vrcholu stojí moderní sousoší sv. Anny s Pannou Marií, vzniklé v roce 1931. Anna je zde ztvárněna jako starší žena hovořící nad knihou se svou dcerou Marií, v dívčím věku. Na hřebeni střechy stojí plechový sanktusník, ukrývající zvon. Zvonů za dobu trvání bylo několik, byly ale rekvírovány ve světových válkách. Současný zvon dostala věž kapličky až v roce 1971. Kaple byla opravována v letech 1931 a 1958. Poslední rekonstrukce proběhla v letech 2005 - 2006. Kaple je památkově chráněna od roku 2009.
Již v 17. století je nedaleko pod vesnicí Anenskou Studánkou doložen lázeňský provoz. Lázně byly zřízeny před rokem 1678. Již v této době zde byla vystavěna později zaniklá kaple. Roku 1735 byl při lázních nákladem Lichtenštejnů postaven nový dům. Na místě se tak postupně nacházel hostinec s možností ubytování. Roku 1756 byla nově vystavěna kaple Panny Marie Pomocné a dva další domy. Největšímu věhlasu se lázně těšily v dobách rakousko-uherské monarchie, ale podrobnější analýzy pramene nepotvrdily jeho léčebné účinky. V první polovině 20. století se budovy ještě využívaly jako rehabilitační středisko pro zraněné vojáky, ale po druhé světové válce toto využití zaniklo a celé místo chátralo. V roce 1951 zde byl otevřen Domov odpočinku, o který se staraly řádové sestry z Kongregace Sester Nejsvětější Svátosti. Od roku 1964 se Domov začal postupně měnit na Ústav sociální péče pro mentálně postižené dospělé ženy.