
Obec a zámek Tatenice se nacházejí 10 km jihovýchodně od Lanškrouna. Dostupné jsou z vlakové zastávky Tatenice na trati Česká Třebová – Přerov nebo autobusem z Lanškrouna či z Moravské Třebové.
Zámek se nachází uprostřed vsi nedaleko kostela. Dnes prostory zámku slouží obecnímu úřadu (kanceláře, obřadní síň,knihovna), ke kulturním akcím je často využíván společenský sál, navštívit zde také můžete jeden z tatenických hostinců.
Nedaleko zámku stojí památkový kostel sv. Jana Křtitele, který byl postaven v letech 1716-1723. Kostel je postaven v barokním slohu. Na západní straně přiléhá těsně ke kostelu věž vysoká 50 m. Za zmínku stojí tak zvaná Kalvárie, krásná kazatelna se stříškou, křtitelnice a obrazy křížové cesty. Všechny tyto věci jsou vysoké umělecké hodnoty.
Šternberkům náležela tvrz až do roku 1418. Z této původní tvrze snad pocházejí sklepy pod dnešním východním křídlem zámku a část obvodových zdí tohoto křídla. V následujících letech se zde vystřídala řada majitelů. V roce 1600 koupil Tatenici s tvrzí majitel moravskotřebovského panství Ladislav Velen ze Žerotína. Ten tvrz přestavěl v roce 1606 na jednopatrový renesanční lovecký zámek. Tvrz byla rozšířena ve čtyřkřídlou stavbu uzavírající nevelké nádvoří, přičemž část její původní budovy byla zahrnuta do novostavby jako východní křídlo. Vstupní severní křídlo bylo ozdobeno renesančním portálem se znakem stavebníka a jeho manželky Bohunky z Kunovic. Podobný portál zdobí i vstup do tohoto křídla z nádvoří. Ladislav Velen se však zúčastnil protihabsburského povstání v letech 1618-1620 a musel uprchnout ze země. Jeho panství bylo zkonfiskováno a později prodáno Karlovi z Lichtenštejna. Tatenice byla tehdy připojena k zábřežskému panství Lichtenštejnů. Karel z Lichtenštejna ani jeho nástupci neměli zájem o pobyt na renesančním venkovském sídle a tak se zámek změnil jen v sídlo správy dvora, byty úředníků a část byla využívána k hospodářským účelům. V roce 1787 za Aloise Josefa Lichtenštejna byl tatenický dvůr rozparcelován a zámek se stal prostou obytnou a hospodářskou budovou, kterou velmi vážně poškodil požár v roce 1798. Byl pak sice obnoven, ale jeho úpadek pokračoval dále, takže v roce 1945 už byla celá budova ve velmi špatném stavu a sloužila hospodářským účelům, část také jako hostinec. Po válce objekt sloužil k různým účelům (kulturní místnost, kino, sklady, školní jídelna) a dále chátral. V 60. letech se uvažovalo o jeho demolici, až v roce 1972 bylo rozhodnuto o generální rekonstrukci celého objektu. Z původního zámku se zachoval v patře částečně obnovená arkáda a především renesanční štuková výzdoba interiéru zámku. Velmi krásná je obřadní síň a se svým společenským zázemím se stala lákavým místem pro uzavření sňatků mladých lidí za širokého okolí. Zámek je opatřen renesanční psaníčkovou sgrafitovou technikou, valbová střecha je pokryta břidlicí..