
Klášter, tedy to co z něj zbylo se nalézá na jižním konci obce Krasíkov, na mírném návrší, jenž od jihu obtéká řeka Moravská Sázava.
Ze samotného augustiniánského kláštera založeného Borešem z Oseka r. 1267 a zaniklém okolo let 1550 z důvodu luteránské reformace, jenž zasáhla místní kraje, zbyla do dnešní doby jen monumentálně vyhlížející zřícenina obvodových zdí místního klášterního kostela s dřevěnou zvonicí.
Samotné zbytky stavby jsou pěknou ukázkou gotické architektury. Na třech obvodových zdech (ve tvatu U) bývalé lodi kláštera které se dochovali se nachází několik gotických oken s kružbovým ostěním. Na západní (čelní) štítové zdi se pak nachází také dřevěná přístavba bývalé zvonice, jenž přiléhá ke kostelu. Z vnitřní stany štítové zdi se pak nachází další okno s fragmenty kružbového ostění s rozetou a se zazděným portálem vchodových dveří, za nimiž je přístavba dřevěné zvonice.
Marie (lat. Corona sanctae Mariae), založeným nad obcí na pahorku obtékaným Moravskou Sázavou. Jedná se o nejstarší fundací řádu augustiniánů eremitů na Moravě, založený, jako jediný moravský konvent tohoto řádu ve 13. století. Řeholníci byli nuceni klášter za dobu jeho existence několikrát opustit. Poprvé v důsledku husitských válek, kdy odešli nejprve do augustiniánského kláštera v Jevíčku a o něco později do Brna. Do brněnského kláštera sv. Tomáše se řeholníci z Koruny během 15. a 16. století uchýlili ještě několikrát, než klášter někdy kolem roku 1550, kdy Kryštof z Boskovic prosadil na svých panstvích luteránství definitivně opustili. Do dnešních dnů se z klášterního komplexu zachovaly pouze zbytky původně zřejmě raně gotického jednolodního kostela, který po roce 1484 prošel pozdně gotickou přestavbou. Z dalších klášterních budov se nedochovalo nic, pouze na severní straně kostela je patrné navázání, z něhož lze soudit na velmi malé rozměry celého konventu..
Zakládající listina pochází z roku 1267. Do kláštera byli vzápětí povoláni mniši řádu sv. Augustina, založeného papežem Alexandrem IV. v roce 1256. Korunský klášter se stal kulturním a duchovním centrem nově kolonizovaného kraje, a proto byl hojně obdarováván svým zakladatelem Borešem i jeho nástupci. Výsady kláštera potvrdil v roce 1364 český král Karel IV. a později i král Václav IV. Za husitských válek se augustiniáni uchýlili nejprve do Jevíčka a pak do Brna. O tom, jestli se neklidná doba podepsala (pokud vůbec) na podobě kláštera nejsou dochovány žádné zprávy. Po roce 1437 se augustiniáni snažili konvent obnovit, o klášterní majetek uchvácený Tunkly z Brníčka se však museli soudit až do roku 1513. Přes majetkovou nejistotu byl klášter na přelomu 15. a 16. století obnoven co do stavební podstaty i do mobiliáře, z něhož je dochováno několik cenných soch a zvon datovaný r. 1533. Definitivnímu zániku kláštera pak vedla luteránská reformace kolem roku 1550. Poutní odkaz Koruny převzal nedaleký Rychnov a nový klášter byl časem též vystavěn v Moravské Třebové. Ještě v rámci pobělohorské rekatolizace bylo roku 1683 zvažováno obnovení kláštera, k realizaci záměru však nedošlo. Z nejstaršího augustiniánského kláštera na Moravě, nazývaného v té době "Corona S. Mariae" nebo jen "S. Corona", se tak dochovaly pouze zdi klášterního kostela s kružbovým ostěním oken a dřevěná zvonice..