Tyršův most

Litoměřický most byl dlouhá staletí celodřevěný, což přinášelo jeho časté destrukce povodněmi a chody ledů. První kamenné pilíře byly postaveny roku 1574, dřevěná mostovka se před nebezpečnými vodními stavy demontovala. Na počátku 18. století, když město překonalo následky třicetileté války (která přinesla i zničení mostu), byla zahájena rekonstrukce mostu. Původní kamenné pilíře byly opraveny, dva nové přidány a zřízena nová dřevěná mostovka. Nad Střeleckým ostrovem a labským bočním ramenem byl most nadále celodřevěný. Na kamenných pilířích bylo postupně vztyčeno 14 barokních soch, většinou od místního sochaře Matyáše Tollingera. Další rekonstrukce mostu proběhla v letech 1772–1802, kdy byly zřízeny kamenné pilíře i na ostrově a pravém břehu. Velká povodeň roku 1814 most opět těžce poškodila, totéž se opakovalo roku 1845. V letech 1857–59 byl starý most nahrazen zcela novým objektem, který na kamenných pilířích nesl obloukové litinové konstrukce, z boků kryté tak, aby vytvářely dojem zděné stavby. Tento most však brzy přestal stačit vzrůstající dopravě, podněcované provozem levobřežní železnice: nejbližším nádražím tehdy pro Litoměřice byla dnešní stanice Bohušovice nad Ohří. Roku 1910 vznikl dnešní most, skládající se ze sedmi polí ocelové nýtované konstrukce na kamenných pilířích. Proti předchozím mostům, které do města ústily proti dnešní Jesuitské ulici, stojí mírně výš proti proudu. Při otevření byl nazván po tehdy panujícím mocnáři, po roce 1918 dostal jméno jednoho ze zakladatelů Sokola, které s výjimkou období II. světové války nese dodnes. Roku 1958 byl most prodloužen o jedno pole přes přeloženou pravobřežní železniční trať. Vzrůstající silniční doprava si v 70. letech 20. století vynutila rozšíření vozovky, které bylo umožněno vysazením chodníků na konsolové nosníky, zaniklo přitom bohužel původní secesní zábradlí. Most je dodnes nejfrekventovanějším silničním přechodem Labe v Ústeckém kraji. Po povodni roku 2002 prošel kompletní rekonstrukcí..