
Velmi pozoruhodná, co do výraznosti terénních reliktů tak do mnoha otazníků kolem původu a historie, je lokalita fortifikace drobného středověkého opevnění (DSO) na tzv. Dorňákově kopci, zvaném někdy také Dorniakhügel.
Lokalita hrádku na Dorňákově kopci se nachází přibližně v půli cesty mezi Bílovcem a obcí Skřípov, jen asi 4,5 km severozápadně od Bílovce, na katastru obce Slatina, ačkoliv se místo nachází takřka na okraji obce Stará Ves u Bílovce. Samotné místo najde návštěvník velmi snadno. Hrádek stával na zalesněném návrší, které se vypíná nad soutokem Skřípovského potoka s bezejmenným levobřežním přítokem a přímo u odbočky silnice do osady Ohrada.
Na temeni kopce se nacházejí výrazné pozůstatky fortifikace, jejíž jádro je tvořeno čtvercovou plošinou o rozměrech 50 x 50 m, obklopené výrazným, až 4 m hlubokým příkopem a valem (tím pouze na severní a východní straně, kde je val poškozen či úmyslně přerušen). Je poměrně pozoruhodné, že celá západní, nejschůdnější a patrně i přístupová část terénu, je zcela nekrytá. V jižní části jádra je příkop i val nahrazen dokonalou přírodní překážkou - hlubokou, neschůdnou strží k Skřípovskému potoku. Plocha jádra je rovná, bez výraznějších terénních deformací.
Východně od jádra se nachází na úplném konci temene poměrně rovná, asi 60m dlouhá a 30 m široká plošina, za níž terén prudce spadá k soutoku zmíněných vodotečí. Tento prostor mohl být patrně využíván jako jistá forma obrany hrádku, či jeho hospodářské zázemí. Podobná, avšak již méně pravidelná plošina, se nachází i na západě lokality. Tato mohla sloužit jako jakési předhradí, či prostor chránící vstup do objektu jádra hrádku.
Hlavní podíl v konstrukci hrádku hrálo patrně dřevo.
Nelze se také nezmínit o výrazném valu na úpatí návrší, obepínajícím východní předhradí. Ten však mohl souviset s přívodem vody ke starému mlýnu, jež se při úpatí kopce nachází.
Další zajímavostí místa je skutečnost, že jen necelých 600 m na východ se nachází další neprobádaná a pozoruhodná lokalita DSO – hrádek na Hradním kopci, Burghühel.
Hrádek na Dorňákově kopci byl poprvé samostatně popsán a topograficky dokumentován až regionálním badatelem J. Tichánkem, na jehož základě tuto lokalitu do své publikace zařadil i Dr. M. Plaček.
Počínaje pověstí o pohanském hradisku, hrobu švédského důstojníka a obligátní zkazkou o ukrytém pokladu konče. Skromný soubor archeologických nálezů z této lokality dokládá středověké osídlení (14. stol.). Jeden keramický zlomek okraje nádoby se však dá zařadit do období "mladohradištní kultury" (12. ? stol.). Mezi lidmi existuje i pověst o pohanském hradisku, z čehož je odvozen název osady Ohrada a slovanský původ názvu obce. Také jisté terénní znaky, jako např. náznak pokračování dolního valu a nechráněná část objektu, napovídají, že by se tu z hlediska původu lokality nemuselo jednat o pouhou fikci. Existence středověké tvrze na starším hradišti není nikterak neobvyklá. Archeologické nálezy z poslední doby, učiněné ve vývratech stromů, tuto domněnku jen potvrzují. Více by mohl odhalit řádný archeologický výzkum lokality..