kostel sv. Martina

Presbytář je polygonálně uzavřen a zpevněn příporami. Presbytář je zaklenutý žebrovou klenbou nesenou na kamenných konzolách. Kamenné žebra klenby jsou spojeny svorníky s erbem. Portál sakristie je kamenný se segmentovým obloukem. Ve stěně presbytáře je gotické sanktuárium v podobě hrotité niky v profilovaném rámu. Neméně hodnotná je gotická, polychromovaná socha Madony s dítětem na půlměsíci z let 1480-1490. Loď je od severu otevřena do boční lodi a ochozu nad ní. Fasády kostela jsou členěny rámovým členěním a profilovanými korunními římsami. V průčelí je kamenný, profilovaný, pozdně gotický portál s raně renesančními prvky. Pětipatrová věž je kryta kupolí. Interiér věže v přízemí a v jednom z pater je zaklenut valenými klenbami a v jednom patře mírně hrotitým obloukem. V přízemí věže se dochoval starý vnější pozdně gotický portál lodi zdobený kružbami. V interiéru je pozdně barokní hlavní oltář sv. Martina s prvky neoklasicismu z konec 18. století a dva boční oltáře. Ambon s prvky rokoka a kazatelna jsou od Michala Klahra z r. 1777, křtitelnice pochází z r. 1760. Kolem kostela je kruhová kamenná obraná zeď uzavírající starý hřbitov. Podél vnitřní strany obranné zdi je ambit, podepřený dřevěnými, profilovanými sloupky, spojenými dole dřevěnou balustrádou. Do zdi jsou z vnitřní strany zabudované náhrobky z let 1811-1942. Severozápadně k areálu přiléhá farní dvůr. Fara je v jádru renesanční, barokně upravená dvoupatrová budova s valbovou střechou..

V písemných pramenech se poprvé zmiňuje v roce 1326 jako „Eyserzdorf“. Prvními známými majiteli Żelazna byli Pannewitzové, kteří zde pravděpodobně v roce 1326 nebo 1327 založili kostel a zároveň nad ním získali od českého krále Jana Lucemburského patronátní právo. Původně byl kostel filiální a náležel k nedaleké farnosti v Rengersdorf (česky Olbramice, dnes Krosnowice). Kolem poloviny 14. století byl na jeho místě postaven nový zděný gotický kostel. Chrám byl jednolodní s presbytářem uzavřeným polygonálním závěrem. Kostel byl původně zřejmě bez věže. Ve 14. nebo 15. století byl kostel opevněn kruhovou obrannou zdí. V 16. století byla na severní straně postavena boční loď a vznikla hranolová věž. V roce 1618 byla severozápadně od kostela postavena renesanční fara s hospodářským. Na přelomu 17.-18. století byl kostel barokně upravován. Při této přestavbě byla v průčelí postavena hranolová věž dokončená roku 1682. V obrané zdi vznikly nové brány a kaple. Po roce 1733 byl celý kostel zastřešen jednotnou střechou. V 18. století došlo také k barokní přestavbě fary. Kostel byl v 19. a 20. století opravován a mírně upraven. Podél vnitřní strany obranné zdi vznikl ambit. Věž byla opatřena kupolí a došlo ke zboření boční hranolové věže. V současnosti slouží kostel jako farní..