
Klášter je tvořen třemi jednopatrovými křidly (v jižním křídle byl refektář) obklopujícími rajský dvůr, severní stranu tvoří kostel. Je to jednoduchá jednolodní stavba, presbytář je od lodě oddělen vítězným obloukem v podobě tupého hrotu. Na střeše má kostel jen lucernovitou věžičku se dvěma zvonky. Hlavní oltář je barokní z roku 1722, dva boční oltáře jsou novější, třetí se sochou sv. Antonína, byl věnován roku 1663 Janem z Talmberka. V osmiboké kapli z roku 1700 je oltář s obrazem Panny Marie a Ježíškem z doby založení kláštera, zvaný Pasovský. Pod lodí je hrobka rodu Vrtbů. Před kostelem stojí na žulových podstavcích plechové obrazy sv. Jana Nepomuckého a sv. Františka.
Zbořena byla i původní kaple sv. Anny (na jejím místě dnes stojí klenutá brána). S přestavbou rovněž souvisí posunutí staré státní silnice na Tábor, která vedla těsně kolem starého kláštera. Klášter existoval do noci z 13. na 14. dubna 1950, kdy byl, spolu se všemi dalšími mužskými kláštery, násilně obsazen státní mocí. Poté v něm byly umístněny úřadovny votického okresu, ještě později sloužil jako výrobní a administrativní prostory firmy Tesla. Po roce 1989 byl vrácen františkánům. Ti v klášteře zatím nesídlí, spravují jej z Prahy..
Roku 1740 ji navštívil páter Koniáš, který jednu z knih – jako závadnou – prořezal, seškrtal a "opravil". Knihovna zanikla, spolu s klášterem, v roce 1950, kdy byla část knih odvezena a část dána do sběru. Místním funkcionářem byly knihy označeny za „bezcenné, některé jen psané rukou, latinské a německé, na "divném starém papíru, který byl prý už celý zahnědlý“..