pohled na zříceninu od cesty pod hradem
© Stanislav Drda, 04/2007
Jižně od Vadslavic (nyní Václavic) jest pěkné lučné údolí mezi lesními stráněmi, malá a půvabná krajinka, kterou protéká potok Vadslavský. Do něho ústí jiný potok, který teče skrze ves Tisem. Mezi oběma jest les Chlumec a z něho vybíhá až ke spojení obou ostroh, který je otáčkou potoka Vadslavského znamenitě zúžen. Na tomto úzkém a strmém místě stál hrad Kožlí a jeho předhradí zabírala opyš ostrohu.
Cesta ke zřícenině hradu Kožlí za naší doby jest trochu obtížná, poněvadž založen byl hrad na strmé výšině a kromě toho odloučen byl příkopy na dvou stranách, pročež příchozí, přijdiž od jakékoliv strany všude do kopce pracně lézti musí. Zakladatel vybral si pro hrad dotčené strmé návrší a dal úzkou část ostrohu na dvou místech překopati, vystavěl tu hrad a zploštělý opyš ostroha upravil na předhradí. Podle toho také zřízeny cesty ke hradu. Jde-li se od Koželského mlýna ke hradišti, shledá se, že hned pod horou vpravo cesta odbočuje a přímo na předhradí vede. Jiná cesta šla od potoka a jižní strany nahoru. Počátek její jest od vody stržen, ale pod samým hradem pozoruje se, jak jde nahoru mezi hradištěm a náspem z předhradí vybíhajícím; stoupá se po ní volně i po předhradí, na jehož ukončení se otáčela. Na předhradí, které na dvě strany volně a na dvě strmě spadá, byla hospodářská stavení, po nichž není známky. Mělký příkop a úzký, nevysoký násep svědčí o tom, že byla sruby obehnána. Od hradu dělil je hluboký ve skále vytesaný příkop. Posud lze dobře příjezd rozeznati, po mostnici do příkopu povydané a ze skály vytesané, proti níž jsou rovněž ze hradu povydané zbytky brány. Uprostřed hradu stálo čtverhranaté věžovaté stavení, z něhož kusy zbyly. Na obou stranách přistavěna k němu bývala stavení. Na východní a jižní straně byly hradby; kus jižní zbyl i se stínkami a ochozem. Kdekoliv ještě jsou zbytky oken, jsou jen na vnitřní stranu.
První nám známý majitel hradu byl Ctibor, jenž se připomíná l. 1318 mezi těmi, kteří strojili nepokoje v zemi. Za Karla IV. žili Mareš, Heřman a Kunrát bratří ze Chvojna (Kunrát psal se l. 1362 z Kožlí, poněvadž tento hrad držel, ale 1367 již z Radiče, po novém svém sídle).
Ti tři byli v letech 1362 až 1378 patrony kostela ve Chvojenci a protože podací to později ke hradu Kožlí náleželo, lze za to míti, že jej ještě l. 1378 drželi. Za nepokojných let, která byla za pozdvižení panské jednoty, vybíhali z Kožlí a se Stojickými brali na silnici.
Majitelem Kožlí byl bezpochyby Petr z Pětichvost, jenž držel s králem proti jednotě a roku 1404 se pánem na Kožlí nazývá. Petr zemřel ještě téhož roku, zůstaviv manželku Anežku. Ta s Kožlím zdědila i při o louku, na kterou se táhli i páni Koželští i farář z Vadslavic. Tu přišel v září Protiva farář Bystřický na Kožlí a tu vypověděl, že louka zůstane faráři, který za to každý rok po sv. Vácslavu bude sloužiti tři mše za duše Petrovu a Anežčinu.
Nějaký čas potom koupil Kožlí Beneš Libun z Dubé. Nacházíme jej l. 1414–1418 jako patrona kostela ve Chvojenci. Na vzdělávání svých dětí měl na Kožlí Pešíka vychovatele. Ten prázdných chvil svých užil k tomu, aby dva rukopisy opsal; první l. 1427, druhý l. 1434 dokončil. Beneš účasten byl tehdá rozličných běhův veřejných i soukromých; l. 1434 bojoval u Lipan jsa v řadách panských a pak pomáhal dobývati Ostromeč. L. 1440 prodal dědiny své, dvůr Sedlecko a dva rybníky v Mysliči. Posledně jej nacházíme l. 1445. Jan Libun z Dubé, který l. 1448 s vojskem Poděbradským vpadl do Prahy, bezpochyby byl Benešův syn. Jediný syn byl bezpochyby Beneš Libun z Dubé a z Kožlého, jenž se l. 1461 připomíná. Nepíše se již ani seděním na Kožlí a možná že ten statek prodal. Kupcem snad byl Zdeněk ze Šternberka, držitel Konopiště. Při panství Konopišťském nacházíme 1495 tvrz Kožlé. Tehdá tedy hrad ještě stál, ale v potomních zápisech zejména v l. 1590–1614 vždy se jen mluví o zámku pustém Kožlí.
Hrad Kožlí byl postaven kolem r. 1300 v sevřeném údolí Janovického potoka nedaleko starobylé osady Vladislavice (nyní Václavice). Jeho zřícenina se dodnes vypíná na strmém ostrohu nad ústím Tisemského potoka do potoka Janovického. ...Na ostrohu se zachovalo větší předhradí na severovýchodě a menší vnitřní hrad na jihozápadě. Mezi oběma byl hluboký příkop vylámaný ve skále a patrně přepažený padacím mostem, přes nějž se vcházelo do čtyřhranné vstupní věže. Obdélníkový prostor vnitřního hradu byl na třech stranách obklopen parkánem, po bocích základů vstupní věže jsou zbytky zříceného zdiva vedlejších budov. Obdélníkové nádvoří o rozměrech asi 12 m x 21 m bylo na delších stranách chráněno vysokými hradebními zdmi a na užších stranách uzavřeno obytnými křídly. Z historie hradu není známo mnoho. Jako jeho první majitel se uvádí r. 1318 Ctibor z Kožlí. V r. 1362 se po něm psal Kunrát z Kožlí. Počátkem 15. století patřil hrad Petru z Pětichvost, který za bojů panské jednoty s Václavem IV. zachoval věrnost králi. Jeho hrad byl tehdy opěrným bodem rytířů, kteří odtud spolu se Stajickými škodili drobnými přepady nepříteli. V l. 1414–1445 držel Kožlí Beneš Libún z Dubé, který bojoval v řadách panského vojska u Lipan (1434) i při dobývání táborského hradu Ostromeče (1435). Jeho syny asi byli Jan Libún z Dubé, který se r. 1448 zúčastnil obsazení Prahy vojskem Jiřího z Poděbrad, a Beneš Libún z Dubé, připomínaný r. 1461. Ten patrně už na hradě nesídlil. Snad prodal Kožlí svému sousedu Zdeňkovi Konopišťskému ze Šternberka, který je připojil ke svému panství. Hrad se připomíná ještě r. 1495, ale v r. 1500 byl již pustý. Mohutné zbytky hradebních zdí stály ještě na počátku 40. let 20. století, potom se však na několika místech zřítily, takže zbyla jen část nad Janovickým potokem. K velkému zřícení části parkánové hradby jádra došlo také v roce 1999 pravděpodobně v souvislosti s nezodpovědným odlesněním jihozápadní části jádra hradu. Romantická poloha hradu Kožlí vždy poutala četné návštěvníky. Patřil mezi ně i mladý básník Karel Hynek Mácha, který si zdejší zříceninu také nakreslil. Zřícenina hradu Kožlí se nachází na okraji katastrálního území Tisem..
|
Přihlášení |
