
Nižbor je velká obec na Berounce, dříve Mží, která jí dala jméno. Hrad Nižbor na skále nad řekou dostal německé pojmenování Miesenburg, tedy hrad nad Mží, a je prvně připomínán r. 1265. Ves pod ním se až do r. 1946 jmenovala Nová Huť (pod Nižborem). Původní jméno měla podle železné hutě, která zanikla po povodni r. 1872. Dnes má obec asi 1500 obyvatel a prochází jí silnice II/116 z Lán do Berouna. V Nižboru z ní odbočuje přes most silnice III. třídy směrem na Nový Jáchymov. Obec má nádraží na trati 174 z Berouna do Rakovníka, které leží na levém břehu řeky. V Nižboru začíná okružní naučná stezka na keltské oppidum Stradonice, končí tu červená značka z Roztok u Křivoklátu a začíná modrá k severu do Kladna. Prochází tudy cyklotrasa Po stopách českých králů.
Pozoruhodností je křížení 14. poledníku východní délky a 50. rovnoběžky severní šířky, které připomíná kamenný pomníček ve stráni jen několik metrů severně od kostela. Od misijního kříže na špici skalního ostrohu pod kostelem se otevírá krásný rozhled do údolí Berounky.
Kostel Povýšení sv. Kříže je stavební součástí nižborského zámku a vstup do něj je ze zámeckého nádvoří. Od mostu vede k zámku a kostelu červeně značená, strmě stoupající stezka.
Podélná osa bývalé kaple směřuje k východu, tedy kolmo na osu nynějšího kostela. Při přestavbě původního hradu za Jana Josefa hraběte z Valdštejna r. 1724 do nynější podoby byla ke kapli sv. Kateřiny přistavěna sakristie. Při hloubení základů byl v zemi nalezen kříž, který tam byl uschován asi za husitských válek. Podle přání tehdejšího patrona, hraběte z Valdštejna, byl nový kostel zasvěcen nejprve "Nalezení" a při 100. výročí nálezu pak "Povýšení sv. Kříže". Kostel se stal farním r. 1857. Kostel je barokní jednolodní obdélníková stavba o rozměrech 12 x 8 m s plochým stropem a dvěma bočními výklenkovými kaplemi s klenutým valeným pásem. Presbytář je čtvercový o rozměrech 8 x 8 m a je zaklenut českou klenbou. Vítězný oblouk více než 2 m silný je zaklenut do půlkruhu. Kruchta se nachází v severní části lodi a je podepřena dvěma sloupy. Varhany na ní pocházejí z doby kolem r. 1800, mají rokokovou skříň s klasicistním dekorem a postavil je varhanář Ferdinand Guth z Čisté. Nad kruchtou je knížecí oratoř, která je přístupná z prvního patra zámku. Celý prostor kostela je osvětlen čtyřmi jednoduchými segmentovými okny a jedním vitrážovým oknem za hlavním oltářem. Ve vitráži je knížecí fürstenbergský erb a patroni tohoto rodu sv. Karel Boromejský a sv. Egon. Věnování prince Emila Egona z Fürstenbergu je datováno do r. 1881. Vitráž byla zhotovena v tyrolském Innsbrucku. Hlavní oltář stojí na mramorové tumbě z 2. čtvrtiny 18. stol. Obraz "Povýšení sv. Kříže" od Jana Kroupy na něm pochází z r. 1897. Ve výklencích presbytáře se nacházejí empírové sochy sv. Veroniky a Maří Magdaleny. Ve vítězném oblouku visí kříž, nalezený r. 1724 při stavbě kostela. Tělo Krista pochází asi ze 16. stol. Dřevěná kulatá kazatelna je mramorovaná a pochází z 1. čtvrtiny 18. stol. Na její stříšce stojí socha sv. Jana Křtitele. Kostelní lavice jsou dubové a pocházejí z původní výbavy kostela stejně jako dvě dubové kredence v sakristii. Pod kostelem se nachází sklepení, které nechala v letech 1734-1737 upravit Marie Anna kněžna Fürstenbergová jako knížecí hrobku, avšak v důsledku josefinských reforem nebyla nikdy pro tento účel využita. Je zde však možno uvidět torzo původní raně gotické hradní kaple sv. Kateřiny ze 13. stol. Na střeše kostela je malá sanktusová věžička se třemi zvony. V prosinci 2009 byly při slavnostní mši požehnány jeden původní a dva nové zvony. Zavěšeny byly v únoru 2010. Původní zvon byl ulit dvorním zvonařem habsburského domu Petrem Hilzerem ve Vídeňském Novém Městě r. 1879 a je zasvěcen sv. Vavřinci. Dva nové zvony byly ulity akademickým sochařem Josefem Tkadlecem v Halenkově r. 2009. Jeden je zasvěcen sv. Floriánu, Janu Nepomuckému a Václavovi, druhý pak třem archandělům, Michaelovi, Rafaelovi a Gabrielovi. Kostel je nyní filiální ve farnosti Beroun a bohoslužby se tu konají pravidelně každou sobotu..