Valtice

Na nepatrně vyvýšeném návrší za valtickým náměstím se rozkládá mohutný komplex zámeckých budov, který navazuje na původní hrad, vybudovaný podle všeho pasovskými biskupy, kolonizujícími území kolem Valtic. V r. 1192 získal hrad výměnou Vichard ze Seefeldu, jehož úkolem bylo vybudovat z něho strategicky významné sídlo jako protiváhu (spolu s Falkenštejnem) proti moravským hradům — neboť Valtice příslušely až do r. 1920 k Dolním Rakousům. Vichardův syn Kadold podporoval rytířské hry, které lákaly do Valtic četné minnesängry, zejména pěvce Ulricha z Lichtenštejna. Kadoldův nástupce Albero byl věrným stoupencem českého krále Přemysla Otakara II., tehdejšího vládce Rakous. Alberovy statky ležely nejen v okolí Valtic, ale byly roztroušeny po obojích Rakousích i ve Štýrsku. Jím vymřel seefeldský rod po meči a na dědictví valtického hradu se podílelo šest stalých dcer; po delším jednání získali jednu polovinu Rauhensteinové a druhou Potendorfové. Poslední z Rauhenstem Jindřich, zemřel bez dědiců, a tak smlouvou z 6. července i došlo k nové dělbě nároků na hrad a majetek mezi tři rody: Kuenringy, Potendorfy a Rauhensteiny. Jednou z podílnic byla Alžběta, rozená Puchheimová, třetí manželka Jana I. z Lichtenštejna, hofmistra rakouské ho vévody Albrechta III. (1365 ta svůj podíl, tj. jednu šestinu Valtic, odkázala listinou z 13. července 1387 svému manželovi pro případ, že by zemřela dříve než on. Tento c se stal zárodkem pozdějšího obrovského panství Lichtenštejnu. V r. 1393 přejal Jan i. z Lichtenštejna lénem Katzelsdorf, který odkoupil od bratrů Rudolfa a Ludvíka z Trnavy, takže ; r. 1394 vlastnili Lichtenštejnové nejen celé Valtice, ale i pozdější valtický velkostatek. Neblahým rokem pro Jana L z Lichtenštejna byl rok 1394; tehdy totiž upadl z neznámých důvodů v nemilost vévody Albrechta III., jenž ho dosud zahrnoval svou přízní. Jan byl…  číst dále