Chlum

Velmi nemile mě překvapila skutečnost, že větrací a vstupní komory do sklepení nejsou nijak zabezpečeny proti případnému pádu dovnitř. Potulovat se okolím zříceniny je tak velice nebezpečné a hrozí zde přinejmenším zlomeniny končetin..

V knize D. Menclové České hrady se hrad neobjevuje vůbec. Níže uvádím několik postřehů a hypotéz z nedávné návštěvy. Hrad se nachází téměř přímo v obci, jeho západní část je pozměněna pozdější zástavbou. Nejvýraznějšími pozůstatky hradu jsou sklepení na jižní straně a torzo budovy na straně východní. Nejprve něco málo k onomu torzu. Hned na první pohled upoutá odlišná barevnost zdiva západního a východního dílu, oddělených průrvou. Východní díl je vyzděn z tmavšího kamene, větší západnější díl i s výběhem příčné zdi z načervenalého. Důvod jistě tkví v odlišné době výstavby východní, tj. mladší části. Lze se domnívat, že kvůli poruše budovy (např. statické, kdy méně úsnosné podloží zapříčinilo sesutí východní strany budovy) byla tato část vyzděna znovu. Z nějakého důvodu použili úplně jiný zdící materiál. Vnější stranu nároží zabezpečili proti sesutí mohutným skarpem, nadto ještě vyztuženým trámovým věncem (stopy po trámech se dochovaly v negativu ve formě kapes). Tato nově vyzděná východní část se navázala na stojící torzo budovy, původně plochostropé (kapsy po stropních trámech). Jenže nová část byla opatřena valenou klenbou v přízemí, proto patrně přízemí starší části upravili tak, aby sem mohli dodatečně vložit klenbu, navazující na nově vyzdívanou část. Podle tvaru vybourávky líce sem vložili nikoli valenou, ale křížovou klenbu. Dodatečné zaklenování prostorů bývalo časté (např. v renesanci). Vkládání nových kleneb se realizovalo různě, přizděním pilířků či zasekáním patek. U křížových kleneb postačilo zasekání pouze patek. Pokud tomu tak bylo, nebo má vypadaný líc jiné vysvětlení, popř. podoba s čely křížové klenby je čistě náhodná, nelze bez detailnějšího průzkumu říci. Může se také jednat o přirozenou destrukci líce. V patře starší části, která prodělala složitější stavební vývoj, se rýsují patrně pozůstatky dřevem zateplné místnosti, později částečně přezděné. V patře jsou rovněž dochovány omítky. JZ nároží zbytků starší části vykazuje výběh klenby, pravděpodobně tu stála další prostora, navazující snad na podsklepené křídlo. Sklepy – jde o tři místnosti, vzájemně propojené. Vchází se klesající šíjí do prostřední místnosti. Sklepy jsou zasekané do skály a chytře ji využívají. V západní místnosti se nachází studna (Durdík ji tak alespoň interpretuje). Je zasekaná do skály. Na skalní stěně nad prohlubní je patrná horizontální linie, označující nejvyšší možnou hladinu vody ve studni. Pokud tedy studna měla vlastní zdroj vody, pak bylo patrně žádoucí regulovat výši hladiny. K tomuto účelu byla v jižní stěně vyražena štolka, která patrně odváděla přebytečnou vodu (pokud byl malý odběr?). Štolka patrně ústila do prostoru příkopu či pod něj. V klenbě nad studní je otvor, který sloužil k vážení vody. Otvor sloužil obsluze zařízení k vytahování vody v přízemí. Všechny tři místnosti jsou osvětlovány a větrány strmými úzkými průduchy. Hrad je na jižní a východní straně obkroužen okružním příkopem a valem, ačkoli jejich přítomnost zde nebyla přímo nutná, svah je totiž v těchto místech velmi prudký a klesá k rybníku pod hradem. V nárožích valu se nachází mohutné sypané zemní bašty, které Durdík považuje za velmi progresivní prvek. Patrně právem. Těžko ale říci, pro jaké zbraně byly bašty zřízeny. Patrně ne pro velká děla se silným zpětným rázem..

Bleh původně sídlil na čáslavském hradě, ale král Přemysl Otakar II. mu po založení města Čáslavi v r. 1276 úřad odňal a asi jako náhradu mu daroval rozsáhlou zalesněnou oblast, kde potom vznikl hrad Chlum. Počátky stavby spadají do doby po r. 1276. Bleh zemřel v r. 1282 a jeho synové Mstislav, Bun a Sezema v r. 1289 poprvé používají přídomku z Chlumu. To je možné považovat za první nepřímou zprávu o existenci hradu. Hrad zaujímal nevelkou plochu. Opevnění tvořil především příkop, oddělující na západě hradní areál od okolí. Na ostatních stranách ostrohu byl vybudován násep, který doplňoval slabší přírodní opevnění, neboť svahy ostrohu byly poměrně mírné. K hradnímu opevnění náležel i rybník na jihovýchodním úpatí ostrohu, který byl zrušen teprve kolem r. 1880. Přesnou podobu jednotlivých budov hradu vzhledem k pozdějším úpravám nelze rekonstruovat. Majetkem pánů z Chlumu zůstal hrad téměř 300 let. Poprvé se výslovně připomíná až v r. 1417, kdy se o rodové majetky dělili bratři Jan, Vilém, Beneš a Diviš z Chlumu. Z dalších příslušníků rodu zasáhl do stavebního vývoje hradu významněji Slavata z Chlumu, který hrad získal při dělení majetku v r. 1462. Za něho došlo k přestavbě objektu. Při ní bylo zesíleno opevnění vybudováním mohutného valu kolem celého hradu, který nahradil původní nižší val. Mezi valem a vlastním prostranstvím hradu vznikl příkop místy až 4 m hluboký. Součástí opevnění byly dále tři mohutné navezené bašty, na nichž bývaly dřevěné sruby. Tyto bašty byly vybudovány na severozápadní, severovýchodní a jihozápadní straně a tvořily uzlové body opevnění. Při přestavbě byl asi rozšířen i původní palác. Ze Slavatovy stavby pochází dnešní zbytek rohových zdí s vylámaným oknem. Přesná podoba přestavěných hradních budov není známa. Slavata zemřel po r. 1494 a jeho statky zdědil syn Michal, který zemřel v r. 1534. Chlum potom přešel na Slavatu z košumberské větve, který tehdy získal všechny rodové majetky. Slavata byl posledním příslušníkem rodu, který používal jména Slavata jako křestního jména. Od dob jeho syna Diviše se stalo rodovým příjmením. Po Slavatově smrti v r. 1539 zdědil statky jeho jediný syn Diviš. Za účast v protihabsburském odboji let 1546–1547 mu byly statky přeměněny v manství. K hradu Chlumu tehdy patřilo 20 vsí. Před Divišovou smrtí v r. 1575 koupila Chlum s hradem, dvorem a příslušenstvím ve třech vesnicích Alžběta Ostrovská z Malovic, která r. 1590 prodala tento statek Václavovi Sádovskému ze Sloupna († 1598). Jeho syn Jiří prodal v r. 1604 Chlum Janovi mladšímu Lukaveckému z Lukavce a ten ještě v témž roce Janu Hanušovi ze Šaratic. Tento majitel zpočátku bydlel na hradě, ale záhy si postavil tvrz při chlumském dvoře a hrad opustil. A to byl počátek jeho zkázy. Po Janově smrti v r. 1610 zdědila Chlum jeho manželka Johanka, podruhé provdaná za Buriana Šlibovského ze Skřivan. Ta zemřela v r. 1617 a Chlum přešel na Janovu sestru Zuzanu Salavovou ze Šaratic. Za ní byl hrad v l.1620–1626 několikrát vydrancován císařským vojskem. Zuzana prodala v r. 1628 vydrancovaný chlumský statek s pustým hradem Marii Magdaleně Trčkové, která jej připojila ke statku Krchleby. Po konfiskaci Trčkovských statků v r. 1636 daroval Chlum císař Ferdinand II. císařskému důstojníkovi Walterovi Deverouxovi jako dodatečnou doménu za vraždu Albrechta z Valdštejna. Walter Deveroux zemřel v r. 1639 a zadlužený statek byl v r. 1651 prodán v dražbě. Chlum tehdy koupil Ferdinand Robmháp ze Suché. V r. 1653 prodal Ferdinand Robmháp pustý hrad a městečko Chlum Vilémovi Mladotovi ze Solopysk. Na krchlebském panství, k němuž byl Chlum po r. 1653 připojen, se pustý hrad připomíná ještě v r. 1675 a 1700; potom zprávy o něm mizí. Při obnově zpustlého městečka Chlumu po skončení třicetileté války byl používán kámen z hradu. V místech západního valu a příkopu byly postupně budovány domy, takže toto opevnění téměř zmizelo. Nové zástavbě ustoupila také část mohutných bašt. Ničení hradu odolal jedině roh paláce a sklep pod ním. Ten byl až do počátku 20. století používán jako sklad pro potřeby chlumského dvora. Zbytky hradu jsou na ostrohu na východním okraji obce. Zachoval se z něho zbytek příkopu na západní straně, zbytky valů, které obklopovaly celý nepravidelný hradní areál, uměle navezená bašta v jihozápadní části areálu a nepatrné zbytky dalších dvou bašt na severozápadě a na severovýchodě. Z hradních budov je zachováno pouze nároží paláce a valené klenutý sklep..