Památník Antonína Sovy

Lukavec postihl velký požár a místní škola se stala dočasně útočištěm těch nešťastných sousedů, jimž vzal oheň střechu nad hlavou. Nový učitel se nemohl nastěhovat do školního bytu a první dva roky musel bydlet v zámeckém parku v Hříbku. Budoucí velký básník Antonín Sova tak své první krůčky udělal v lukaveckém zámeckém parku. Básníkův otec byl zkušený a nadšený muzikant a spolu se svými přáteli se často scházel k odpolednímu kvartetu. Antonín hudební talent zdědil a na melodice jeho veršů to bylo znát. K zrození básníka též přispělo nesporně dlouholeté přátelství se sestrami Jaroslava Vrchlického. Jana Frídová učila v lukavecké škole a u Sovů měla svůj malý pokojíček a churavá sestra Ema jí často přijížděla navštívit. V té době byl již Antonín sudentem píseckého gymnázia a domů jezdíval jen na prázdniny, ale dlouhé hovory s nadanými sestrami básníka Vrchlického jej přenášely do světa tehdejší básnické moderny a inspirovaly jeho múzu k prvním větším výbojům. Sám Jaroslav Vrchlický se jednou v Lukavci zastavil, ale Antonín byl zrovna v Písku. Kultivované domácí prostředí, krásný zámek s romantickými zakoutími anglického parku a inspirující večerní hovory se sestrami velkého básníka, to vše zažehlo jiskru poezie v tichém venkovském chlapci, který od mládí o životě spíše snil, než aby ho odvážně a samozřejmě žil. Až v Praze se z nesmělého studenta a nedostudovaného právníka stal básník a od pol. 90. let 19. století jeden z nejvýraznějších reprezentantů moderní české poezie. Do Lukavce se však vracel a nacházel tam nejen vzpomínky, ale i stálou inspiraci a útěchu. Sem utekl, když jej nouze donutila zanechat právnických studií, sem přivedl svou mladičkou ženu, aby ji provedl místy svého dětství, sem se vracel jako důstojný ředitel pražské městské knihovny a uznávaný básník, sem ho ošetřovatelka vozila i v době, kdy mu již těžká choroba znemožnila chůzi. Ve svém rodišti v Pacově i také v r. 1928 zemřel..